Peking? Katastrofa, ohlíží se český kouč. Teď přivezl silný tým s hvězdnou mámou v čele

Livigno (od našeho zpravodaje) – Nešťastná sezona tehdy začala pro tým už před Vánoci, když si Eva Samková (dnes Adamczyková) při pádu v cíli zlomila oba kotníky a její snaha stihnout olympiádu byla marná. A pak už se vše sypalo rovnou v Pekingu.

Jan Kubičík si zlomil nohu ještě před oficiálními tréninky. Když přiletěl Radek Houser jako náhradník, neprošel testy na covid a po pár dnech v izolaci zase letěl zpátky. „A náhradnice za Evku Vendulka Hopjáková si tehdy zlomila ruku v závodě, takže to byla opravdu katastrofa,“ oklepe se Jelínek ještě nyní.

Snowboardkros je disciplína, v níž o zranění není nouze, každého závodníka potká během kariéry nějaký karambol. A tak Jelínek během aktuální sezony trnul, aby jeho svěřenci zůstali zdraví a zároveň se jich co nejvíce do olympijského Livigna kvalifikovalo.

Povedlo se to českému kvartetu, relativně nejpřímočařejší cestu měla ta nejmladší, osmnáctiletá Karolína Hrůšová. Další tři závodníci si prošli obdobím nejistoty či zdravotními trably.

Specifická byla situace u Adamczykové, které se před čtrnácti měsíci narodil syn Kryštof. Nebyla si jistá, zda se vůbec bude chtít k vrcholovému sportu vracet, pak ji čekal nelehký úkol dohnat bodové manko z minulé sezony, aby se na hry kvalifikovala. Vše zvládla.

„Pro ni to byl návrat po několika návratech. Po zranění kotníků, po tančení (soutěži StarDance) a teď po těhotenství. Když se vracíte třikrát během pěti let, je to těžší a těžší,“ oceňuje Jelínek, jenž Adamczykovou provází celou dospělou kariérou.

„Ale na závodech v Cervinii a v Číně ukázala, že dokáže být rychlá, skvěle nám vyšla máza a v kvalifikacích byla dvakrát první a druhá. Pak se tak dobře necítila a pohyby v tratích nebyly ideální. Ale teď na Dolní Moravě se do toho dostala a byla to zase úplně jiná Evka. Je ve formě, aby bojovala o medaile, i teď v tréninku dělala některé věci nejlépe ze všech,“ viděl.

A to šampionka ze Soči nebyla při čtvrtečním testování trati ve stoprocentní pohodě, po synu Kryštofovi, jehož příjezd do Livigna se tak posunul až na pátek, se nemoc pokoušela i o ni.

„Jen mě bolelo v krku a kdybych se cítila hůř, tak bych netestovala trať. Ale řešily jsme to s doktorkou Kájou Velebovou, dala mi nějaké dobroty a cítila jsem se mnohem líp. Naštěstí není extrémní zima, trochu tu pokašláváme všichni a dole jste po té minutě a čtvrt zadýchaní, tak to asi bude náročné,“ tuší Adamczyková.

Složitou cestu na hry měl Radek Houser, který si při letním soustředění na Novém Zélandu přetrhl zkřížený vaz v koleni, poškodil holenní kost a zlomil obratle, pak mu návrat zkomplikovala trombóza. „Ale Radek je absolutní profík. Na Dolní Moravě se dostal do pohody a tady na tréninku vypadal skvěle,“ oceňoval Jelínek.

Pro Kryštofa Chouru zase byly složité poslední týdny. „Během pěti dnů došlo ke dvěma velkým zraněním. Kompletně utržený prsní sval na levé části a pohmožděné pravé rameno. A pak otřes mozku. Hlava je v pořádku, s rukama se pořád potýkám,“ přiznával Choura po svých prvních jízdách v Livignu.

S trenérem Jelínkem se snažil přizpůsobit styl své jízdy, aby se jeho hendikep projevoval co nejméně. Menší síla je znát hlavně na startech.

„Na to, jak to byla velká zranění, je super, že se dokážu hýbat a být konkurenceschopný. Síla ve startovní bráně se nahradit nedá, ale musím se snažit správně hýbat nohama, odstartovat technicky co nejlépe a vyhrát,“ usmál se 25letý Choura. „Kryštof se s tím pere dobře. Nezvedne teď nejvíc na světě na benchi, ale dělá dobře jiné věci,“ věří Jelínek.

Mužský závod je na programu příští čtvrtek, o den později pojedou ženy, následuje ještě závod smíšených týmů.