Článek
Na olympiádu nejede poprvé. Když se na minulých hrách zranil Jan Kubičík, přišla pozvánka Houserovi, aby stihl aspoň týmový závod. Rychle se sbalil, vyrazil na dlouhou cestu do Číny … A po příletu měl pozitivní test na koronavirus. Takže strávil pár dnů v izolaci a místo závodu zase letěl zpátky.
Od té doby se pod vedením reprezentačního kouče Marka Jelínka začal výrazně prosazovat mezi elitou. V březnu 2024 se v kanadském Mt. St. Anne postavil jako první český muž po patnácti letech na stupně vítězů, pak přidal další dvě finálové účasti. Ta z loňského dubna opět v Mt. St. Anne ale zůstává jeho zatím posledním startem mezi elitou.
V létě vyrazil s týmem využít ideálních tréninkových podmínek na Novém Zélandu. Jenže při tréninku na jednom ze skoků letěl až příliš daleko…
„Zvládl jsem dopadnout na nohy, ale tlak byl takový, že tělo nevydrželo,“ popisuje Houser a přidává výpis následků: „Utržený přední křížový vaz, úlomek na zadní straně holenní kosti, dvě kompresní zlomeniny bederních obratlů a podezření na zlomené žebro, které se nepotvrdilo, ale bolelo dost.“
Jak pak glosoval na svém Instagramu, přání letět jednou byznysem se mu vyplnilo jinak, než si představoval, když převoz z druhého konce světa domů byl spíše zdravotní nutností než luxusním zážitkem.
Začal s rehabilitací, věděl, že start sezony nestihne, potřeboval se dát do kupy na další milník - svoji svatbu, kterou měli s partnerkou Marií naplánovanou po sezoně. To se povedlo, byť k novomanželskému tanci berle jako doplněk původně jistě neplánovali.
„Svatba byla super a na tanec jsme měli dobré ohlasy, snažil jsem se s berlemi i o otočky, co si vybavuju z videa,“ směje se 29letý Houser.
Jenže krátce po radostné osobní události přišla další zdravotní nepříjemnost. Dostal do podkolenní žíly poúrazovou trombózu, kterou musel akutně řešit, bral léky na ředění krve a návrat na sníh se opět odkládal.
Nebyl pod tlakem olympijské nominace, tu měl zajištěnou na základě výsledků z minulé zimy, ale pochopitelně se chtěl před vrcholem sezony rozjezdit.
„Byl jsem trochu skeptický, ale v prosinci jsem odjel s týmem do Cervinie,“ líčí. Na závodech Světového poháru pomáhal trenérovi Jelínkovi, sám si zkusil volné ježdění, zvládl i kemp Pitztalu, a tak si jako místo svého návratu vybral lednové závody Světového poháru v Číně.
Koleno mu ve správné poloze držela čtyřbodová ortéza, jenže při tréninku mu nevyšel ideálně nájezd na první větší skok a v kombinaci s větrem ztratil nad svým letem kontrolu. „Dal jsem si klasické kladivo,“ popisuje snowboardovou hantýrkou, jak se udeřil po pádu na záda do hlavy.
„Úplně komfortně jsem se necítil, motal jsem se, ale všechno jsem si pamatoval, jen mě bolel krk,“ líčil. Do závodů v Číně tak raději nenastoupil a svůj návrat si nechal až na víkendový Český pohár na Dolní Moravě v rámci kempu, který tam český tým před olympiádou absolvuje.
„Jsem obezřetnější, ale každý den se cítím líp, mohlo by to být dobré,“ věří Houser před cestou do Itálie. Olympijský závod jednotlivců ho čeká v úterý 12. února, o tři dny později se jede závod smíšených dvojic, kde český tým může poskládat týmy z kvarteta Eva Adamczyková, Karolína Hrůšová, Kryštof Choura a Radek Houser.
