Článek
Sám, jak naznačuje, není příliš zdatný bruslař. A tak zatímco řada jiných tenistů měla hokej jako doplňkový sport, on je spíše hokejovým fanouškem. "Ale rád jsem chytal puky, proto jsem vždycky chtěl být brankář," 43letý Štěpánek.
Nicméně pokud by dcera, která nedávno dostala sestřičku Medu, chtěla hrát hokej, může Štěpánek nabídnout toho nejlepšího "strejdu" na rady. Dlouhé roky se totiž přátelí s Jaromírem Jágrem.
Záznam: Ledový Peking - 5. díl nového pořadu Sport.czVideo: Sport.cz
"On je ten, ke komu jsem - stejně jako celý národ - vzhlížel. Strávili jsme spolu spoustu momentů v kariéře, bavili se o mém i jeho sportu. Říká, že už je taky individuální sport, protože každý hráč vedle toho, že trénuje s týmem, musí trénovat ještě sám. Navzájem jsme si pomáhali," mluví Štěpánek o Jágrovi, který příští týden oslaví padesátiny.
Blízko má ale i k Martinu Havlátovi, Patriku Eliášovi, Pavlu Kubinovi či Petru Mrázkovi. "Všichni jsou to ohromní dříči, protože NHL vyžaduje celého chlapa."
Hokej je tak sportem, který si teď nenechá v olympijském vysílání uniknout. Stejně jako závody Ester Ledecké, přičemž k útoku na zlatou ve snowboardu dojde už v úterý. "Je to v dnešní době specifická olympiáda, tak hlavně aby všichni zůstali zdraví a měli šanci se o ty medaile porvat," ví Štěpánek.
K Pekingu mají on i jeho manželka vztah, protože právě tady v roce 2008 poprvé okusili tenisový olympijský turnaj. Sám Štěpánek pak přidal ještě dvě další účasti, medaile - té bronzové - se po boku Lucie Hradecké dočkal v Riu 2016 ve smíšené čtyřhře. "Medaile pro mě znamená hodně, protože olympiáda je nejglobálnější sportovní akce, ke které se upírají zraky celého světa. Je i o sportech, o kterých diváci moc neví, nejsou tolik na očích. Ale když jsem poznal, co pro úspěch musí dělat takový lukostřelec, střelec, tak jsem pochopil, jaká je to řehole. Mám ke všem obrovský respekt."
Sám bronz vedle výher v Davis Cupu považuje za svůj největší kariérní úspěch. Vždycky si totiž víc cenil triumfů, kterých dosáhl v reprezentaci. "Vnitřně jsem nastavený jako týmový hráč než jako individualista. Musel jsem se naučit sobectví, ale pořád moje srdce bije jako týmový hráč. Proto emoce v reprezentaci byly vždycky větší a silnější," přiznal Štěpánek.
