Článek
Livigno (od našeho zpravodaje) - Osud českého páru ještě mohli zvrátit rozhodčí, kteří však kontakt Francouzky s Adamczykovou neposoudili jako nedovolený a k diskvalifikaci nesáhli. „My se pořádně v těch pravidlech nevyznáme, oni to hodnotí dost situačně,“ podotkla zkušená závodnice.
Kryštofe, byla to vaše nejlepší jízda pod pěti kruhy?
Choura: Jo, byla to suprová. Doteď jsem se na trati takhle dobře necítil, teď jsem si odjel svou jízdu a udržel se s Francouzem, který měl nejrychlejší časy v kvalifikaci i trénincích. A málem jsem ho i předjel. Oproti ostatním soupeřům to asi pořád není perfektní, soupeři jsou na startech stále lepší a udělal jsem pár chybiček, ale jsem moc spokojený.
Adamczyková: Kryštof to dovezl opravdu skvěle. Ale je mi líto, že jsem to takhle v týmu pokazila.
Kryštof Choura (v modrém) rozjel čtvrtfinále nadějně.
Co se stalo, že to těsně nevyšlo?
A: Vezla jsem se za Francouzkou, což bylo dobré. Ve čtvrté klopce jsem ji řízla, nemohla jsem čekat. Aspoň jsem to tak cítila. Ale dneska foukalo proti, obzvlášť před cílovým skokem. Snažila jsem se tam co nejvíc odrazit, ale všechny jsme tam byly krátké. Přišlo mi, že mě to v letu úplně zastavilo. Možná nějaký větrný poryv. A soupeřky se chytly za mě. Doufala jsem, že to dovezu. Přišlo mi, že jsem žádnou extra chybu neudělala. Možná jsem mohla na cílovém skoku trochu kličkovat, aby se za mě nemohly tak jednoduše zavěsit.
Francouzka Niraniová-Pereirová nakonec lépe předkopla snowboard a ve fotofiniši vás těsně porazila. Věděla jste to hned?
A: Byla jsem si jistá, že to nevyjde. To člověk tak nějak trochu cítí. Do cílového skoku jsem si přivezla menší rychlost a věděla jsem, že jsem na čáře úplně dobře nepředkopla prkno. Kdybych uměla líp předkopávat, možná by to stačilo. Ale já to neumím, ještě jsem si při tom zlomila nohy, takže jsem opatrná. Ještě je potřeba se položit na zadní ruku, to s mými vypadávacími rameny taky není žádná hitparáda.
Zdálo se, že jste se v souboji s Francouzkou dostaly do kontaktu. Bylo to tak?
A: Jo, měly jsme tam trochu kontakt. Nevím, no, já jsem nechtěla zvedat ruku, ona se mi dole omluvila, ale… Asi to nebylo úplně na diskvalifikaci, možná takové na hraně. My se pořádně v těch pravidlech nevyznáme, oni to hodnotí dost situačně. Takže jsme všichni z toho zmatení, někdy rozhodnutí nechápeme. Ona se mě dotkla, ale nepřekřížila mi lajnu. Nevybočila jsem kvůli ní, v tomhle to bylo podle pravidel čisté.
Eva Adamczyková (v modrém) byla v těsném dojezdu čtvrtfinále nejpomalejší ze třech snowboardistek bojujících o postup.
Nezvažovali jste protest?
A: Mě to vlastně ani nenapadlo. Až když jsem přišla do mixzóny, tak jsem slyšela, jak se o tom kluci v týmu baví. Ale rozhodčí to řeší sami od sebe, nemusíme podávat protest. V klučičím semifinále diskvalifikovali Američana i bez protestu, protože sledovali kontakty. V Číně jsem třeba protest podala, zvedla jsem ruku v cíli, a nic se nestalo. Rozhodčí to řeší trochu podle sebe.
Ch: Souhlasím s Evkou, je to spekulativní. Už jsme v minulosti měli pár hraničních rozhodnutí. Třeba mírné šťouchnutí do prkna, které zpomalí třeba o kilometr v hodině, ale u našeho sportu je to pořád hodně. Všechny holky nedoskočily, Evce do prkna ťuknuli. Bylo by to na delší rozhodování, mohli se na to dívat déle. Není to kontaktní sport, ale vlastně trochu je. Jezdíme ve čtyřech a může se stát hodně věcí. Neřekl bych, že to stoprocentně bylo na diskvalifikaci, ale určitě to nebylo na mávnutí rukou. Nepřekřížila trasu ani jí nezamezila. Takže záleží na rozhodčích.
Celý závod ukázal, že možná nakonec byla výhoda startovat ze zadních pozic, že?
A: Možná je výhoda se schovat, ještě k tomu přispěl ten protivítr. Ale Kryštof dojížděl krásně a já to bohužel úplně nepodpořila. Musím se na to podívat. Moc nevím, co jsem tam mohla udělat líp, hůř. Snažila jsem se jet na maximum od čtvrté zatáčky dál, protože jsem věděla, že jsem první a že do toho musím dupat.
Je to hořký konec jinak povedené olympiády?
A: Samozřejmě mě to mrzí a teď z toho budu trochu hořká. Cítili jsme se suprově, časy jsme měli dobré, v tréninku se mi taky dařilo předjíždět. Určitě jsme měli na to jít do finále. Ne že bychom všem ujeli, ale mohli jsme tam být. Je mi líto, že jsem formu víc neprodala. Ale zítra už to bude zase dobrý. Odjíždím s dobrými pocity, celkově jsem spokojená. (usmívá se)
