Útok Voborníkové na desítku zastavil poryv. Ve štafetě si troufne i na finiš

Anterselva (od našeho zpravodaje) – Patnáctá, devatenáctá, osmnáctá. Konzistentní výkonnost si pětadvacetiletá Voborníková drží v individuálních olympijských závodech.

„Osmnácté místo není nic, z čeho bych měla být zklamaná. Ale dneska to mohlo být trochu lepší, závod se vyvíjel úplně jinak do poslední střelby,“ posteskla si.

Co se tedy stalo na závěrečné položce? Nakumulovala se únava? Sehrála roli nervozita z boje o nejlepší české umístění? „Myslím, že nic z toho,“ zakroutila Voborníková hlavou. V neděli totiž nad Anterselvou bylo jasno, ale zesílil vítr.

„Na střelnici se dost točil. Na předchozích položkách jsem na vítr měla štěstí, teď jsem tam bohužel přijela, když začal zesilovat. Na první ránu byl ještě docela přívětivý, ale pak přišel poryv a já s tím nemohla nic dělat. Jasně, mohla jsem počkat, ale nikdy nevíte, jestli ten poryv bude trvat patnáct sekund nebo minutu a půl,“ líčila.

V posledním kole ji dojely další soupeřky a začal boj o každou pozici. „V závěrečném sjezdu nás dojely, na trati se závodí i z kopce, nejen do kopce,“ připomněla. Jako drobná závodnice ve sjezdech obvykle ztrácí, navíc lyže dnes podle ní nepatřily k nejrychlejším.

„Ani já jsem se necítila ideálně, nechci to svádět na lyže. Rozhodně nebyly špatné, ale ani nejlepší. Na trati jsem holkám nestačila, je pak nepříjemné, když víte, že musíte spoléhat na střelbu,“ popisovala. Ve finiši o 16. až 20. místo pak dojela uprostřed balíku.

Start v závodě s hromadným startem měla prakticky jistý už po sprintu. Ještě před ním ale je na programu štafeta, v níž by mohla Voborníková jako česká jednička finišovat, čemuž se před smíšenou štafetou trochu bránila.

„Ještě jsme se o tom nebavili, ale asi jsem adept na poslední místo. V mixu jsem z toho byla nervóznější. Když mi teď řeknou, ať jedu poslední úsek, tak to s radostí přijmu,“ ujistila.