Článek
Závodník s modrou krví, který v roce 1981 založil v Mexiku lyžařský svaz a o tři roky později poprvé závodil na hrách v Sarajevu, byl při obřím slalomu hlavní hvězdou chvostu startovního pole z lyžařského třetího světa. „Olympiáda je o atmosféře, sleduje ji celý svět. Nekoukejte na můj čas, ale na můj styl a kombinézu,“ smál se synovec českého knížete Karla Schwarzenberga.
Kombinézou nadchl, elastickému úboru posetému aztéckými motivy dominovaly obrázky dvou koltů u pasu, přes hruď se táhly nábojové pásy. Stylem již méně. „Nedivte se. Kdybyste měli třikrát v háji koleno, zlomené ruce i nohy... Už jsem opatrnější,“ komentoval v součtu obou kol více než půlminutovou ztrátu na zlatého Švýcara Janku.
Naposledy na hrách v Lillehammeru jel i sjezd, třináctkrát byl na mistrovství světa, víckrát než jakýkoliv jiný lyžař. Ve Whistleru závodil s kluky, kteří při jeho první olympiádě ještě nebyli na světě. „Na startu jsem se ale cítil mnohem starší. Jak vidíte olympijské kruhy, tak vám hlavou běží: ‚Sakra, co tady vlastně dělám‘,“ přiznal počáteční nervozitu.
Natrénováno totiž mnoho neměl. „Začal jsem až před Vánoci,“ líčil jediný mexický reprezentant na hrách. Přípravu si naplánoval sám v severní Itálii. „Náš rod tam vlastní lyžařské středisko. Z Lichtenštejnska, kde bydlím, to mám kousek,“ vysvětlil sjezdař, fotograf, obchodník a popový zpěvák v jedné osobě..
Znovu se na sjezdovce objeví při slalomu, který bude jeho posledním olympijským závodem. „Chtěl jsem se rozloučit již v Turíně, ale Mexiko mě tam neposlalo. Byla by to hezká tečka v domácím prostředí. Rodina mě nakonec přemluvila, abych to ještě čtyři roky vydržel. Sice si tady asi říkali ‚Chudák stařík, nechme ho jet‘, ale bylo to super,“ dodal se smíchem.
