Článek
PEKING (Od našeho zpravodaje) - Rychlobruslařská legenda si tak mohla v cíli pořádně oddechnout a sbírala gratulace.
Stejně jako na tříkilometrové trati ani na pětce vám los nepřisoudil adekvátní soupeřku. Jak jste prožívala noc před závodem?
Na tréninku jsem se cítila neuvěřitelně, ale po rozlosování jsem byla hodně skeptická. Říkala jsem si, že medaile vůbec není možná, když jsem viděla, kdo jede spolu a já zase pojedu úplně sama. Věděla jsem, že nemůžu kvůli postavení v žebříčku jet s těmi nejrychlejšími, ale ze soupeřek jsem dostala, v uvozovkách, tu nejpomalejší.
Martina Sáblíková na trati závodu na 5 000 metrů.
Jaký byl tedy závodní plán?
Ještě ráno jsem nevěděla, jestli půjdu na led. Nakonec jsem šla jen na kolo, snažila jsem se být více sama, abych nikoho neprudila a srovnala si myšlenky. A abych začala přesvědčovat sama sebe, že na to mám, což bylo těžké. Bylo ale neuvěřitelné, jaká přišla podpora zvenku. Vypadalo to, že byli všichni přesvědčení, že tu placku prostě mít budu.
Ne nadarmo asi váš trenér říká, že když jste rozhozená, tak závodíte nejlíp...
Asi na tom něco bude. (smích) Ale bylo to hodně složité. Vím, že si to zhoršuju sama, ale bohužel taková jsem a asi už mě nikdo nepředělá.
Po vás jely ještě dva páry, kde byly vaše největší soupeřky. Když jste proťala cíl ve výborném čase 6:50,09, jaké umístění jste čekala?
Mně se jelo od začátku dobře. Což jsem po tom, co jsem měla v hlavě, úplně nečekala. Jednou mě trenér trošku vyděsil, protože na mě zakřičel špatně čas. Ale další kolo už volal správně, v tu chvíli jsem se hodně uklidnila. Ale předtím ve mně hrklo a málem jsem měla zástavu. V posledních jízdách to bylo nahoru dolů, chvilku červená čísla, pak zelená. Musela jsem čekat až do konce. Bylo to o nervy.
V sezoně vás provázely problémy, kromě prosincového zranění jste měla zdravotní potíže i v listopadu. Můžete už prozradit, co se v těle dělo?
Nepřenášel se mi kyslík do svalů, takže jakmile jsem se zakyselila, tak jsem skončila. Měla jsem to z cukru. Upravovali jsme všechno, musela jsem se za měsíc naučit hodně věcí.
Martina Sáblíková po závodě na 5 km.
Mohla být pětka v Pekingu vaším posledních olympijským závodem?
Zatím nemám žádný plán. Člověk nechce zklamat, chce ukázat jak sobě, tak ostatním, že tam ještě patří. Uvidíme. Olympiáda je ale olympiáda.
Takže je stále ve hře i cyklistická účast na letních hrách v Paříži?
Ježíšmarja. Teď jsem dojela pětku a už mě cpou na kolo! (smích)
