Čechům můžeme závidět, zní ze Slovenska. Vicemistr světa navrhuje povolat i hráče z Ruska

Pokud bude zdravý, pak je mistr světa z Prahy Lukáš Dostál jasnou českou volbou mezi třemi tyčemi (současné zranění by nemělo být dlouhodobého charakteru). Ke gólmanovi Anaheimu pak Rulík s reprezentačním trenérem gólmanů Ondřejem Pavelcem vyberou dva z dalších šesti brankářů chytajících v NHL. Jsou jimi Daniel Vladař, Karel Vejmelka, David Rittich, Petr Mrázek, Vítek Vaněček a Jakub Dobeš.

„U gólmanů nás bota netlačí. Ondrovi jsem teď řekl, jaké tři brankáře vidím. A on mi řekl, že to vidí taky tak,“ prohlásil Rulík před dvěma týdny v podcastu Za mantinelem na Sport.cz.

Slováci v nejlepší hokejové lize světa aktuálně nemají žádného gólmana.

„V tomto směru můžeme závidět Čechům, kteří mají v NHL několik brankářů. Jsou zvyklí na vysoké tempo a kvalitní střely nejlepších hráčů světa,“ říká pro deník Pravda bývalý slovenský útočník Ľubomír Vaic, jenž na MS 2000 pomohl Slovensku ke stříbru a o tři roky později byl i u bronzu v Helsinkách.

O post jedničky by měli bojovat Samuel Hlavaj a královehradecký Stanislav Škorvánek, v úvahu připadají i Adam Húska či Patrik Rybár. „Nemáme vysloveně brankářskou jedničku, jako byl kdysi Jaroslav Halák nebo Peter Budaj. Na druhé straně kluci mají velkou kvalitu a jsou přibližně na podobné úrovni. Věřím, že ani naši brankáři se nedají zahanbit,“ přeje si Vaic, někdejší forvard Liberce, Sparty či Vsetína.

Největší sílu by Slováci měli mít v obraně. Spoléhat budou zejména na trio Erik Černák, Martin Fehérváry, Šimon Němec, kteří ve svých klubech v NHL nejsou jen do počtu. Zbytek ale budou muset naši východní sousedé doplnit hráči z Evropy, což platí kromě útočných es Juraje Slafkovského s Daliborem Dvorským i u forvardů.

„Je zřejmé, že Finové a Švédové budou mít kádry poskládané z hráčů z NHL. Je otázkou, jak se s tím dokáží vyrovnat naši hráči, kteří působí v Evropě. Musíme uznat, že kluci z NHL jsou úrovní někde jinde,“ uvědomuje si Vaic.

Redakce deníku Pravda se pokusila odhadnout složení slovenské nominace a figurují v ní i krajánci z české extraligy. Kromě již zmíněného brankáře Škorvánka třeba obránci Čerešňák, Koch, Gajdoš nebo útočníci L. Hudáček, Hrivík, Kelemen, Sukeľ a K. Pospíšil.

„Třeba Hudáček by měl hrát jedině v prvních dvou formacích. Pokud by mu tam trenéři nenašli místo, do tzv. checking lajny bych ho nedával. Musíme si uvědomit, že hráče jako je například David Pastrňák nemáme,“ říká Vaicův spoluhráč ze stříbrného MS v Petrohradu Ľubomír Hurtaj.

„Disponujeme převážně hráči, kteří by před 20 až 30 lety hráli ve třetím či čtvrtém útoku a nyní z nich vybíráme do prvních dvou formací,“ krčí rameny bývalý útočník Plzně, Karlových Varů nebo Vítkovic.

Otázkou zůstává, zda generální manažer slovenské reprezentace Miroslav Šatan a hlavní trenér Vladimír Országh sáhnou i po hráčích z KHL. Poslední vyjádření naznačují, že by si místenku mohli vybojovat útočník Adam Růžička či obránce Martin Gernát.

„Na olympiádu potřebujeme vzít to nejlepší, co máme. Z obránců se mi Gernát zamlouvá nejvíc. Má zkušenosti ze zámoří a v KHL patří k nejlepším bekům. Co se útoku týče, tak z Ruska by se klidně jeden mohl vejít do některé z prvních tří řad. Růžička je naučen na zámořský styl a je zvyklý hrát těžké zápasy,“ uvažuje Hurtaj.

Slováci pojedou do Milána obhajovat senzační bronzové medaile z Pekingu. Tehdy ale pod pěti kruhy nestartovaly ty největší hvězdy z NHL.

„Nikde není napsáno, že pokud některému týmu přijede 20 hráčů z NHL, automaticky udělají dobrou partu, která bude táhnout za jeden provaz. Nemyslím si, že budeme naprosto marní. Klidně můžeme zdolat i některého z favoritů,“ hlásí Hurtaj.

„V posledních letech hráli Slováci na MS pěkný hokej, akorát chyběly lepší výsledky. Věřím, že se u kluků projeví sehranost, která bude naší největší silou,“ doplňuje Vaic.

Slovensko v základní skupině olympijského turnaje postupně vyzve Finsko, Itálii a Švédsko.

„Domácí Italové budou pod velkým tlakem. Bylo by to zklamání, kdybychom s nimi prohráli. Neodvážím se tipovat, jak můžeme dopadnout, protože to vždycky skončí úplně naopak,“ uzavírá Vaic.