Článek
Poprvé vás na turnaji představovali jako mistra světa a světovou jedničku. Bylo to pro vás v něčem jiné?
Možná spíš pro lidi kolem, ostatní šermíři se chtěli se mnou častěji fotit, ale já osobně jsem to vůbec nevnímal. Když jsem na začátku přípravy vešel do haly, měl jsem úplně stejný pocit, tedy že se chci zlepšovat a posouvat. Neměl jsem dojem, že mi patří svět, beru ty výsledky s pokorou, ne jako samozřejmost. Byl by omyl si myslet, že to tak půjde pokaždé, takhle to v našem sportu nefunguje.
Takže za vámi chodili soupeři, s nimiž jste pak bojoval na planši?
Ne ti z top ten, ale ostatní ano. Třeba Japonci na kontrole den před turnajem mě zastavovali, gratulovali, stejně tak trenéři, kteří to nestihli v Hongkongu, to bylo příjemné.
Alexander Choupenitch s trofejí po vítězném Světovém poháru v Japonsku.
Mají teď soupeři z elitní desítky zase ještě větší motivaci se proti vám vytáhnout? Měl jste to tak i vy?
Asi to tak bude. Já se snažím ke všem zápasům přistoupit zodpovědně, ale proti nejlepším na světě jsem měl vždycky extra motivaci. Na druhou stranu mi přišlo, že už před mistrovstvím světa chtěli dát do soubojů se mnou maximum.
Když jste finále mistrovství světa vyhrál drtivým poměrem 15:2, říkal jste, že to je mezi absolutní elitou výjimečný výsledek. Jenže teď v Japonsku jste procházel turnajem opět suverénně a ve finále Francouze Maxima Pautyho porazil 15:4. O čem to svědčí?
Opravdu to není úplně tradiční vyhrát hned po mistrovství světa finále zase takovým výsledkem. Všechny zápasy kromě semifinále jsem vyhrál s větším rozdílem, přitom poslední dva zápasy byly ovlivněné zraněním prstu, kdy jsem semifinále a finále odšermoval se zlomeným palcem. Asi je to dané i tím, že mám v rozhodujících momentech větší klid a v daný moment dokážu vybrat lepší řešení. Ve čtvrtfinále s Američanem Itkinem to bylo vyrovnané, vedl jsem 11:8, ale říkal jsem si, že je to pro mě výzva, jak to dál vyřeším. Dřív by mě možná skličovalo, že budu pod tlakem, teď je ten přístup jiný.
Zmínil jste zlomený prst ze semifinále s Japoncem Saitem. Nešťastná náhoda?
To se stává, při jednom z prvních zásahů jsem šel do výpadu a při něm se dopadá na patu a pak na špičku. A jak jsem dopadával, jeho pata šla na moji špičku, prst se převrátil a bolest byla šílená. Fyzioterapeut mi pomohl, dostal jsem léky na bolest, ale když jsem přiletěl domů s nateklým modrým prstem, šel jsem k doktorovi a ten mi řekl, že je zlomený.
Měly závodní adrenalin a prášky v samotném finále navrch nad bolestí?
Před finále jsem to vnímal. Byl jsem ve svolavatelně, kde se obvykle rozeskáču. A cítil jsem, že mě v tom prstu píchá. Ale pak jsem byl plný adrenalinu a soustředění a byl z toho skvělý zápas. Přitom s Pautym jsem měl negativní bilanci, tak jsem rád, že se to povedlo. Jsme kamarádi, po zápase za mnou přišel a říkal, že neměl šanci a byl jsem na úplně jiném levelu, to bylo hezké.
Kdy se pak zlomený palec naplno ozval?
Postupně během večera, kdy jsem šel na dopingový test, pak na večeři. Po turnaji vás bolí celé tělo, ještě se vás drží adrenalin, ale nejhorší to bylo v letadle.
To se vás ještě držela viróza. Je triumf po takových peripetiích o to cennější?
Vždycky říkával Alex Romaňkov (olympijský vítěz a bývalý trenér Choupenitche), že šampion dokáže vítězit i v nepříznivém stavu. Nevěděl jsem, co tím myslí, já si vždycky říkal, že na turnaji se musím cítit perfektně. Teď jsem se naučil zvládat i negativní věci, nejen zdravotní, ale i když třeba pískají rozhodčí, s nimiž se nemám tolik v oblibě, nevnímám to.
Jak vám zkomplikuje zranění další program? Turnaje máte každý měsíc…
Komplikace to je, ale i ty ke sportu patří. Pracujeme na zahojení i pomocí suplementace, chodím na magnet, nechávám nohu v klidu. Jsem dál s týmem, budu trénovat na židli, posilovat vršek. A za deset dnů si řekneme, jestli v půlce listopadu vyrazím do Plovdivu, kam přesunuli turnaj z Mallorky. Teď bych na turnaj jet nemohl, ale věřím, že se to bude zlepšovat.
Opravdu trénujete šerm i na židli podobně jako parašermíři?
Kde je vůle, tam je cesta. I na židli se dá pilovat technika ruky s trenérem. Je to o mysli. Můžete si říct, že to je na prd, ležet a nic nedělat. Nebo k tomu přistoupit, že se něco stalo a musíte na to zareagovat. A spousta věcí se dá zlepšovat, můžu analyzovat zápasy, než se vrátím naplno k té fyzické části.
