Hlavní obsah

Mám ještě větší radost. Choupenitch o utajené svatbě se Seemanovou i netradičním oznámení

Titul mistra světa získal jako svobodný mládenec, odměnu za něj sklízí už jako ženáč. Šermíř Alexander Choupenitch i se svou chotí Barborou (za svobodna Seemanovou, v anketě třetí) přišel na pražskou Folimanku pro sošku sovy jako cenu pro nejlepšího sportovce resortního centra Victoria.

Šermíř Choupenitch získal další trofej, přišel si pro ni s manželkou. Svatba mě nezměnila, říká. Video: Sport.cz

Článek

Vypadá to na životní sezonu po osobní i sportovní stránce…

Mám z ní radost, byla skvělá. Mám své sny a získat světový titul bylo jedním z nich, k tomu vyhrát finále takovým způsobem (15:2) a stát se světovou jedničkou. Ale největší radost mám z toho, že když jsem se vrátil po pauze do haly, zase mě bavilo tam být s těmi lidmi.

Jak složité bylo utajit svatbu dvou sportovních osobností?

Soukromí si necháváme dost pro sebe a své rodiny. Máme kolem sebe super lidi a všichni respektují naše soukromí, takže zase tak složité to asi nebylo.

Sňatek jste oznámili originální cestou, pomocí fotky plavecké čepičky vaší manželky s novým příjmením.

Slušelo se dát vědět fanouškům a všem, kdo nás podporují a mají rádi, že došlo k té události a Bára bude nastupovat pod jménem Choupenitch, tak aby lidé nebyli zmatení, co se děje, jestli jsem náhodou nepřešel na plavání. (úsměv) Tak mi to přišlo decentní a v pořádku.

Pozorujete na sobě po svatbě nějakou změnu?

Myslím, že jsem pořád stejný. Jen se možná změnil můj vnitřní pocit, že mám ještě větší radost, než jsem měl.

Vy jste si letos přivezl domů světové zlato, vaše manželka plavecké evropské. Máte společnou výstavku?

Občas je vozíme na rozhovory, teď během vyhlášení mám medaili v autě, tak snad je tam v bezpečí. Doma speciální místo nemáme, jsou někde na poličce. Myslím, že nejde ani tak o medaili, ale spíš o ten titul a to, co jsem dokázal, když mluvím za sebe.

Do tréninku už jste se vrátil naplno?

Fleret jsem nedržel někdy od 25. července do září. A teď už jedeme přípravu s mojí kondiční trenérkou i šermířským trenérem. Ty začátky jsou vždycky drsné, ale pak se to překlene a zase se do toho dostanete. A po dobrovolné pauze je to vždycky lepší než po vynucené.

Co vám pomůže překonat ty těžší začátky?

To, že miluju, co dělám. Vím, co mě čeká, že to bude nepříjemné, ale stejně mám rád ten pocit, kdy máme za sebou těžký trénink a všichni si plácneme, že jsme to zvládli.

Vaše další sportovní sny se týkají olympiády?

Já o cílech a snech nikdy nemluvím. Teď se připravujeme na novou sezonu, která začne trochu dřív, už teď v říjnu turnajem v Japonsku a pak každý měsíc až do červencového mistrovství světa v Taškentu máme jeden Světový pohár. Tak se snažím zlepšovat v jednotlivých malých detailech, třeba co se týká neurotestování, abych se posunul ještě dál.

V čem se můžete ještě zlepšovat?

Ve všem, fakt. Třeba ten finálový zápas vypadal z mého pohledu dokonale, ale bylo by super takový zápas produkovat častěji a poučit se z chyb během turnaje.

Zároveň jste sám sobě manažerem, otevřel vám titul další dveře u sponzorů?

Určitě. Sice jsem sám sobě manažerem, ale neznamená to, že bych byl na všechno sám, mám kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají. Některá jednání jsou na dobré cestě, zároveň máme skvělou podporu od vysokoškolského sportovního centra. A nejde jen o mě, ale i o mladé šermíře. Když to srovnám s tím, jak jsem na tom byl v patnácti já, je tam velký posun. Mají možnost jezdit po světě, na soustředění a zlepšovat se, což je skvělé.