Článek
Jak jste si zranění způsobil?
Šel jsem při zápase na pálku a při švihu si zlomil kůstku v zápěstí. Je to zranění obvyklé i v golfu nebo právě v baseballu, kdy pálka tlačí do dlaně a dojde k únavové fraktuře. Tu kůstku mi vyoperovali, tak teď čekám, kdy budu moct zase švihat. Snad jen dva nebo tři týdny.
Takže z pohledu dalšího vývoje sezony je to ještě snesitelná pauza?
Já tři dny nevěděl, co s tím je. Pak jsem zkoušel pálit a nešlo to. Fyzio si myslel, že jde o natažený sval v předloktí, ale v nemocnici rentgen ukázal, že tam je zlomenina, k tomu mám nataženou šlachu v zápěstí. To je paradoxně teď nepříjemnější, protože kůstku doktoři vyndali, tak jen čekám na zahojení.
Zkazilo vám to trochu dojem ze startu v nejvyšší lize, což se vám povedlo jako prvnímu českému hráči?
Ty tři dny byly horská dráha emocí. V pátek večer mi volali, že pro mě mají kontrakt, v sobotu odpoledne jsem hrál. V neděli přišel druhý zápas a zlomenina, která mě na několik týdnů vyřadila. Takže jsem ani moc nestihl mít radost, jsem doma a nehraju. Hrozně doufám, že ještě stihnu něco ukázat, smlouvu mám jen na rok, tak chci zabojovat, abych dostal i další.
Jak složité bylo proniknout na soupisku A týmu?
Tréninkový kontrakt jsem podepsal vloni v září, v březnu začala sezona. Do konce července pak byl prostor, kdy se v Japonsku může podepsat kontrakt do hlavního týmu. Mně se to povedlo před pár týdny, kdy se zranil jeden vnější polař, který byl také cizinec, což mi přišlo vhod, protože v prvním týmu může být maximálně pět cizinců, v tom máme trochu nevýhodu.
Stihlo vám dojít, jak velký milník pro český baseball jste pokořil?
Věřím, že to bude motivace pro mladé hráče, kam mají mířit, že se můžou dostat i do druhé největší ligy světa. Snad se otevře víc možností pro české hráče, kteří jsou trochu přehlížení. Sám jsem to zažil jako mladší, kdy jsem se snažil prosadit.
Svými výkony na farmě Chlup získal s týmem z Tokia plnohodnotný kontrakt.
Vaše cesta vedla přes nižší americké soutěže, výrazně vám pomohlo české vystoupení na World Baseball Classic v Japonsku, od něhož vás skauti Giants sledovali. V čem byla největší změna, když jste se teď posunul do prvního týmu?
Zápasy mají lepší atmosféru, hraje se na plných velkých stadionech. Servis je trochu lepší, co se týče jídla, stará se o vás víc lidí, ale zásadní změna to nebyla. Pro mě bylo důležité, že opadl tlak. Celý rok jsem se snažil dostat na soupisku sedmdesáti hráčů v hlavním týmu, kdyby se to do konce července nepovedlo, byl by pro mě zbytek sezony už spíše tréninkový.
Už jste se adaptoval na odlišnou japonskou mentalitu?
Myslím, že docela dobře. Ta kultura je taková, že každý maká naplno, ale neprojevují tolik emoce. Pro mě bylo v minulosti složité hodit za hlavu zápas jeden den a další den přijít znovu s čistou hlavou, v tom jsou precizní. Samozřejmě složitá je ta jazyková bariéra. Mám svého překladatele, ale někdy se nemůžu bavit se spoluhráči tak, jak bych chtěl.
Co zvládnete v japonštině?
Ještě v únoru jsem byl hodně motivovaný, učil se každý den. Ale pak jsem zjistil, že nic neumím, tak jsem to vzdal. (úsměv) V japonštině se jinak mluví k mladším a starším, je spousta způsobů, jak být nezdvořilý. Párkrát jsem prý zněl nezdvořile, tak jsem si říkal, že se nebudu trápit a když dostanu víceletou smlouvu, tak se budu zase snažit. Ale zvládnu si objednat v restauraci, v taxíku také řeknu, kde má zastavit. A každý den v týmu je jiný kapitán, který má k hráčům projev, tak jsem se vždycky musel něco naučit, ale pak to zase zapomněl.
Jak Japonci žijí baseballem?
Tady je náboženstvím, vidím to na fanoušcích i lidech, kteří pro klub pracují. Troufám si říct, že není Japonec, který by náš klub neznal. Je tady nejstarší, existuje 91 let.
Vy jste se v Japonsku v pátek sešel i s českým prezidentem Petrem Pavlem, jak setkání probíhalo?
Setkali jsme se na ambasádě v Tokiu a bylo to super. Říkal, že slyšel, jak jsem se dostal do nejvyšší soutěže, tak mi gratuloval. To byla skvělá zkušenost.
Marek Chlup o síle českého baseballu, jeho popularitě v Japonsku a cestě do MLBVideo: Sport.cz
