Hlavní obsah

Jsem šťastná, ale vypadalo to, že nechám na ledě plíce, přiznala Sáblíková

Inzel/Praha

Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková vybojovala i přes velké problémy se zády v nedělním závodě SP v Inzelu bronz na tříkilometrové trati. Hlavním úkolem dne bylo porazit Němku Stephanii Beckertovou a dva závody před koncem seriálu se od ní odpoutat. To se povedlo v přímém souboji v poslední rozjížďce. Sáblíková vede celkově o 50 bodů a míří za sedmým triumfem v seriálu SP.

Foto: Karel Felt, Právo

Rychlobruslařka Martina Sáblíková

Článek

Byla jste před startem hodně nervózní?

Obavy jsme měla především o záda, jestli to vydrží. V tréninku jsem neujela víc jak pět kol, teď jsem poslední dva dny zkusila deset... Doufala jsem, že to dojedu.

Vy jste začala Beckertové ujíždět asi tři kola před koncem. To jste v sobě měla ještě tolik sil?

Čtyři kola to bylo v pohodě, pak přišlo trápení. Přeci jenom od 29. prosince jsem nemohla pracovat na síle, to se muselo projevit. Přesto jsem doufala, že jí ujedu a porazím. To byl hlavní důvod, proč jsem v Inzelu jela. Porazit Beckertovou a upevnit si vedení ve Světovém poháru. Ostatní soupeřky už mě ohrozit moc nemohly. S tím závodem jsem opravdu moc spokojená. I se stupni vítězů, na které jsem nemyslela.

Trenér Novák říkal, že vás zase trápí kašel. Ten se při závodě neprojevil?

Při závodě ne, ale po něm. Myslela jsem, že vykašlu plíce. První okamžiky byly hrozné. Nohy ukrutně bolely, teklo mi z nosu, protože mám silnou rýmu a strašně jsem se rozkašlala... Záda z toho vycházela nejlépe, jen malinko táhla.

Poté, co jste projela cílem, k vám přijela kamarádka Claudia Pechsteinová a snažila se žertovat. Ale vy jste moc na legrácky nevypadala...

To bylo v pohodě, s Claudií jsme kamarádky. Přijela ve chvíli, kdy jsem ještě pořádně nemohla popadnout dech. Ta poslední kola bolela víc než jindy, byla jsem z toho překvapená a nebylo mi nejlépe i vzhledem k tomu nachlazení. Na stupně už jsem šla v pohodě.

Budete teď hodně pracovat na fyzičce?

Mám v podstatě tři týdny do dalšího závodu. Budu se snažit zapracovat právě na ní a vrátit se co nejvíc do formy, kterou jsem měla koncem roku, než přišly ty potíže se zády. Úbytek formy, vzhledem k chybějící síle je znát a projeví se i na technice, takže závod pak bolí o to víc. Teď už věřím, že se všechno otáčí k lepšímu. Přesvědčila mě o tom i nedělní trojka.

Co byste měla v této sezóně ještě zvládnout?

Pět kilometrů první březnový víkend v rámci závodu Světového poháru v Erfurtu. Týden na to se jede finále v Heerenveenu, konkrétně trojka. Chtěla bych posedmé vyhrát celý seriál. Ve druhé půlce března se v Soči pojede mistrovství světa na jednotlivých tratích. Určitě chci jet trojku a pětku. Hlavně si chci vyzkoušet nový olympijský ovál.

Patnáctistovku tedy letos už vypustíte?

Pokud se budu cítit, zkusím i patnáctistovku. Ve Světovém poháru jsem pátá a z dvacítky mě nikdo nevyšoupne. Rozhodneme se s trenérem podle momentální situace.

Za osm let, co jezdíte ve světové špičce, jste neprodělala zranění, které by vás vyřadilo na několik týdnů. Neděsilo vás to trochu?

Na psychiku to bylo náročné první měsíc. To jsem z toho byla trochu zoufalá. Naštěstí se to postupně začalo lepšit. Moc mi pomohl trenér a kolegové z Novis Teamu. Říkali mi, že tahle sezóna není tak důležitá. Podstatná bude ta příští, olympijská. I kdybych se nedala do kupy do konce té probíhající, bylo by důležité dát se do pořádku před začátkem přípravy na tu následující, což bude někdy v květnu. Věřím, že se dám do pořádku ještě před vrcholy letošní sezóny, odpočinu si a na startu přípravy budu odpočinutá a fit.

Reklama