Článek
Je to jen jednorázový přesun, nebo vás mezi nejtěžšími judisty uvidíme častěji?
Domluvili jsme se, že není třeba honit body, takže nemusím hubnout, toho budu mít až dost během olympijské kvalifikace. Teď si zkusím něco nového.
V otevřené kategorii jste závodil při univerziádě a bylo z toho zlato.
Ale ty zápasy byly ohromně těžký, většinu jsem prohrával. Teď to bude podobné, je to můj první mezinárodní start v těžké váze, tak snad se nějaký výsledek podaří.
Budete se teď naopak snažit přibrat, abyste neměl moc velkou hmotnostní nevýhodu?
Přibírat v plánu nemám, budu se prát s váhou, kterou mívám normálně, kolem 107 kilo.
Není snaha manipulovat se soupeři mnohdy o desítky kilogramů těžšími zvýšeným rizikem pro vaše zdraví?
Bude to asi trošku náročnější, kvůli zdraví to asi úplně dobré není. Ale na kempech jsem se většinou prával s těžkými váhami a ten boj o úchop je úplně stejný, něco se může stát i v kategorii do sto kilogramů. Ale doufám, že to zvládnu bez újmy.
Začátkem roku vás provázely trable s koleny i zády. Už odezněly?
Snad ano. Nejvíc mě teď trápí prsty na rukou. Předtím jsem měl zraněný prostředníček, teď zase prsteníček.
Je to hodně bolestivý hendikep?
Prst bolí hodně. Vždycky si ho zalepím, ale citlivý je pořád. Asi už se té bolesti nezbavím, protože ten prostředník také cítím pořád. Už jsem s tím ani nešel k doktorovi, prostě ten prst jako by vyjel z kloubu, to se v judu stává. Když bojujete o úchop, prsty trpí hodně. Ve špičce má skoro každý nějaké zranění a je pořád někde zalepený.
Tréninkové manko ze začátku sezóny už jste podle výsledku na prestižním turnaji v Paříži, kde jste prohrál až v poslední sekundě finále, asi dohnal…
Tam jsem ale cítil, že na tom úplně dobře nejsem. Jak jsem nemohl trénovat v kimonu, ale byl spíš v posilovně, trochu jsem zpomalil. Asi to bylo znát, po druhém zápase jsem si říkal, že bych se na to nejradši vykašlal. Ale pak už jsem kempy ve Francii i Rakousku zvládl, tak bych měl být optimálně připravený.
