Hlavní obsah

SERIÁL SPORT.CZ: Den, kdy se rozechvělo Peru. Před 50 lety smetla české horolezce pod Huascaránem lavina

Hynek PreislerSport.czPrávo
31. 5. 2020 14:01

České horolezectví si dnes připomíná smutné výročí. Přesně před 50 lety se nejen v Peru zastavil čas. Jihoamerickou zemi postihlo silné zemětřesení. Z nejvyšší peruánské hory Huascarán se utrhla lavina, která smetla i základní tábor původně 15členné československé expedice. Ničivou katastrofu nikdo nepřežil. Sport.cz připravil k 50. výročí největší tragédie v dějinách československého horolezectví a vůbec první expedici, ze které se nikdo nevrátil, sedmidílný seriál.

Foto: Sport.cz

Čeští horolezci před osudnou tragédií v Peru. Přesně před padesáti lety.Foto: Sport.cz

Článek

Byl poslední květen 1970. Zatímco lidé po celém světě sledovali úvodní zápas fotbalového MS mezi Mexikem a SSSR, 14 Čechů se v Bílých Kordillerách chystalo ještě spolu s chilským horolezcem Pedro Nuňezem na opuštění základního tábora u jezer Llanganuco. Plánovali přejet jižněji, odkud vede „normálka" na jižní vrchol Huascaránu.

Blížila se třetí hodina odpoledne. „Viděli jsme stany a nákladní auto," popsala osudové okamžiky chvíli před tragédií v knize Huascarán, cesta končí, cesta začíná tehdy 19letá Teresa Reyna Morenová. V ten moment se svými přáteli piknikovala poblíž české skupiny. Přemýšleli, že by Čechy navštívili. „Do tábora jsme nešli, a to bylo naše štěstí. Došli bychom k nim chvilku před půl čtvrtou, zrovna, když se všechno stalo..."

V 15:23:29 Peru postihlo velké zemětřesení o síle 7,9 stupně Richterovy stupnice. Trvalo 45 vteřin. „Vyskočila jsem a všichni jsme se rozběhli k silnici. Byli jsme kousek od ní, když jsme zaslechli strašný hluk. Přicházel odněkud shora. Jeden z přátel se otočil a zakřičel: ‚Huacarán padá!' Obrátili jsme se a viděli, jak se dolů řítí ohromná černá lavina," popisovala děsivé okamžiky. „Nás nezasáhla. Přišla jen tlaková vlna a s ní spousty kapek černého bláta," vylíčila chvíle, kdy se jen modlila.

Teresa a spol. se pak ukryli ze strachu před dalšími sesuvy na protějších svazích v malé jeskyni. „Z našeho dočasného příbytku bylo vidět lavinu. Hrozně velikou a děsivou masu, která se navršila na místě, kde byl jejich tábor. Nezbylo z něj nic. Stany byly pryč. Náklaďáček byl pryč. Všude jen kamení, led a bláto," vylíčila apokalyptický pohled. V tu chvíli naznačoval jen těžko pochopitelnou jistotu, že nikdo z českých horolezců katastrofu přežít nemohl... Jako poslední je viděl naživu místní horal J. M. Vega, jenž výpravě chvíli před sesuvem dovedl pronajatého osla.

V kempu v osudný den mohl být tehdy i 33letý horolezec Leoš Chládek. Ve výpravě mu při přípravách nabízeli místo expedičního lékaře, ale jelikož se již na podzim 1969 zúčastnil první československé expedice do Himalájí, ředitel nemocnici v Liberci ho za dalším dobrodružstvím po tak krátké době nepustil. A nejspíš mu tím zachránil život. Místo něj do And odletěl jako doktor Svatopluk Ulvr.

V roce 2012 však Chládek místo u jezer Llanganuco se svou rodinou navštívil. „Přestože jsem o tom četl celou dokumentaci, pohled na místě mě hodně překvapil. Ten hlavní odval z hor šel sousedním údolím. A jen nepatrná část té obrovské masy škrtla přes hřebínek do sousedního údolí. Přesně na místo, kde tábořila naše výprava. Kdyby byli o sto metrů výš nebo výš, tak by se nic nestalo... Byl jsem ohromně překvapený, jak strašná náhoda to byla," dělí se dnes 83letý Chládek o své pocity.

Seriál Sport.cz k 50. výročí tragédie Expedice Peru 1970
1. dílŽe jsem se podruhé narodil? Tak to neberu
2. dílByla to hrůza, říká manželka horolezce
3. dílJak solidarita po tragédii v Peru proměnila Jizerskou 50
4. dílO novém dokumentárním filmu "Boys 1970 aneb vteřiny věčnosti"
5. dílNa Huascarán vzpomíná nejlepší český horolezec Radek Jaroš
6. díl31. květen 1970. Den, kdy se nejen v Peru zastavil čas
7. dílUž 50 let slouží mše za horolezce, ani STB ho nezastavila

Hlavní masa laviny, 50 milionů kubických metrů, směřovala rychlostí kolem 300 kilometrů v hodině na jihozápad a smetla 15 kilometrů vzdálené městečko Yungay, kde v mžiku pohřbila přes 18 tisíc lidí...

„Přišel nejdříve lehký otřes, který se postupně zintenzivňoval a pak jsme viděli celou strašlivou stěnu z kamení a bahna, jak padá. Huascarán vydával obrovský zvuk, padala lavina," vzpomínal letos v lednu tehdejší starosta Yandoy M. H. Dueñas Alegre, jehož slova cituje Libor Dušek ve své knize Češi pod Huascaránem. Celkově zemětřesení připravilo o život 70 tisíc lidí.

„Když stojíte v městečku Yungay a vidíte v dálce obrovský, veliký Huascarán, uvědomíte si, jak je příroda mocná, co dokáže a jak my jsme malí. Vezměte si, že vzdušnou čarou k vrcholu, odkud lavina spadla, to může být nějakých patnáct kilometrů! To je prostě něco neskutečného a člověka by nenapadlo ani ve snu, že je něco takového vůbec možné," říká jeden z nejznámějších českých horolezců Radek Jaroš, který na Huascarán vylezl v roce 1999 jako na druhou horu hned po Mount Everest. Ne náhodou.

„Jako kluk jsem si v knihách i historii expedice Peru často listoval. Takže to byl i jeden z důvodů, proč jsem chtěl po Everestu vylézt na Huascarán a měl ho jako jasný cíl. A pochopitelně jsme byli u pomníku horolezců. Všechna jejich jména jsem znal v souvislosti s lezením na písku," vypráví Jaroš.

Ta jména jsou: Ivan Bortel, Arnošt Černík, Milan Černý, Vilém Heckel, Jiří Jech, Valerián Karoušek, Jaroslav Krecbach, Miloš Matras, Ladislav Mejsnar, Milan Náhlovský, Bohumil Nejedlo, Zdeněk Novotný, Jiří Rasl, Svatopluk Ulvr, Václav Urban.

„Párkrát jsem se hádal s Pánembohem, když jsem na teologické fakultě hledal svou víru, proč neštěstí dopustil. Mnohokrát mi to vrtalo hlavou, ale přišel jsem jen na to, že přírodní zákony fungují. Zákonodárce je nějakým způsobem definoval a já nerozumím ani té definici, natož samotnému zákonodárci. Ale že mu nerozumím, neznamená, že nefungují. A mnohokrát jsem si vybavil Ajška Černíka, který mi vysvětloval, že když se pohne zemská kra o centimetr, tak tady spadnou mrakodrapy. Otřesou se hory. A co lidi zmůžeme proti velkým horám?" říká husitský kněz Aleš Jaluška, který se dobře znal s Černíkem, Heckelem a Karouškem a za své kamarády už 50 let každoročně slouží ve skalách dnes již legendární mše. Nejinak tomu bude i letos při kulatém výročí největší tragédie v dějinách českého horolezectví.

Příští týden: Rozhovor s husitským knězem Alešem Jaluškou, který už 50 let slouží mše za horolezce, ani STB ho nezastavila

JAK ŠEL ČAS

listopad 1968 - počátek příprav expedice s cílem Mount McKinley na Aljašce

podzim 1969 - normalizace znemožnila výpravě vycestovat do USA, náhradní metou se staly Andy, hlavním cílem výstup na Huandoy (6360 m.n.m.)

23. dubna 1970 - patnáctičlenná výprava odletěla z Prahy před Dakar a Santiago do Chile do Limy

29. dubna 1970 - přílet do peruánské metropol

3. května 1970 - do limského přístavu Callao připlul s více jak 14denním zpožděním připlul parník Hornbelt s bednami s výbavou, které však byly ze 70% vykradené

12. května 1970 -  výprava dorazila k jezerům Llanganuco, kde byl o den později postaven základní tábor

18. května - 1970 nešťastnou náhodou se na túře pod Huandoyem pádem z 30metrové výšky zabil nejlepší lezec výpravy Ivan Bortel, výprava musela změnit cíl, kterým se stal výstup na Huascarán

21. května - 1970 smuteční tryzna v Yungay

31. května - Peru zasáhne silné zemětřesení, všech 14 členů výpravy s chilským horolezcem po závalu lavinou umírá

Reklama

Sdílejte článek