Článek
Co se vlastně ta čtyři kola před cílem finále na pět kilometrů stalo?
Vůbec nevím. Trenér říká, že jsem vjela do rýhy, ale já si to neuvědomuji. Najednou mi podklouzla brusle a tvrdě jsem dopadla na led. Odnesl to naražením kyčelní kloub.
Neblesklo vám hlavou, že závod vzdáte?
Vzdát po pádu, když jsem celá? To nikdy! Něco takového mě ani nenapadlo. Věděla jsem, že pořád jedu o medaili. Křičel to na mne i trenér. Kyčel bolel, ale poměrně rychle jsem se znovu dostala do tempa. Cítím zklamání, ale na druhou stranu jsem ráda, že mám medaili, i když...
Rychlobruslařka Martina Sáblíková padá v závěrečném závodě víceboje v kanadském Calgary.foto: Reuters/Todd Korol
Mohla být i zlatá a ve světovém rekordu...
Nebudu tvrdit, že jsem mohla získat zlato. Na Wüstovou bych musela najet víc než patnáct sekund a ona jela v Calgary fantasticky všechny tratě. I pětku zvládla skvěle. Stát se pochopitelně mohlo cokoliv. Pro mne bylo důležité, že jsem se cítila opravdu báječně, jelo se mi lehce, měla jsem dost sil, začala jsem zrychlovat. Nejspíš by z toho bylo stříbro, ale možná i ve světovém rekordu. Jenže to je už jen možná...
Pětistovka i trojka se vám povedly, proč nevyšla patnáctistovka?
Po tom sobotním tříhodinovém martyriu na dopingu jsem byla hodně unavená, všechno mě bolelo. Nemohla jsem se dostat do tempa. Dovedu být o dvě sekundy rychlejší. Šance na zlatý hattrick by bývala veliká. Škoda, ale to už nevrátím.
Řeknete, i když to je asi choulostivé téma, proč jste měla takové problémy s odevzdáním vzorku moči?
Byla jsem vyšťavená, prostě to nešlo. Lili do mne spoustu vody, až jsem z toho měla křeče. Po hodině a půl jsem vzorek odevzdala, ale dopingoví komisaři mi řekli, že je řídký a musím znovu. Čekala jsem další hodinu a půl. Teď po nedělní pětce mám stejný problém. Ale to prostě neovlivním. Myslím si, ale že těch kontrol je zbytečně moc. Před závody, mezi závody, po závodech... Člověka to ubíjí, ztrácí čas, který by potřeboval na regeneraci. To není výmluva, ale fakt.
| Celý rozhovor si přečtete v úterním Právu. |
