Hlavní obsah

To přece nemohli přežít! Jak se i díky kanibalismu zrodil zázrak v Andách

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V několika knižních i filmových zpracováních včetně těch nejznámějších pod názvem Přežít ten příběh může působit jako zcela nereálná konstrukce. Jenže Zázrak v Andách se opravdu stal. Před 50 lety, kdy část týmu uruguayských ragbistů dokázala přežít pád letadla i přes dva měsíce bez jídla v mrazivé pustině. Díky své odolnosti, odvaze i kanibalismu.

Foto: Profimedia.cz

Nando Parrado se svou knihou Zázrak v Andách: 72 dnů v horách a má dlouhá cesta domů.

Článek

Tým Old Christian Club přelétal z Uruguaye na zápas do Chile, na palubě bylo 45 pasažérů, kromě posádky a hráčů i jejich příbuzní. Jenže ve špatném počasí pilot chyboval, zavadil o vrchol hory a letadlo postupně přišlo o křídla, až se rozlomilo.

Zadní část byla zcela zničena, ale cestující v přední měli obrovské štěstí v neštěstí. Trup sklouzl z hory, nenarazil do žádné překážky a zastavil se až o ledovec pokrytý sněhem.

Přišel o matku i sestru

Ten většina hráčů na vlastní oči nikdy předtím neviděla, teď v něm byli odsouzeni k boji o život. Zraněni, bez jídla i dostatku oblečení. Tehdy jednadvacetiletý Nando Parrado přišel při nehodě o matku a později mu v náručí zemřela sestra, sám byl několik dnů v bezvědomí.

Když hráči po pár dnech objevili zadní část letadla a našli baterie do rádia, v éteru zaslechli zdrcující zprávu: pátrání bylo odvoláno. Záchranáři hledali na špatných místech, bílé trosky nebyly z oblohy ve sněhu vidět a nikdo nevěřil, že by mohl být někdo z pasažérů naživu…

I po 10 dnech od pádu jich ale žilo 29. Potřebovali jídlo, jedinou šancí bylo lidské maso. „Udělali jsme pakt, že kdokoliv z nás zemře, dá ostatním své tělo k dispozici. Ať se aspoň jeden z nás odtamtud dostane a může říct naším rodinám, jak je milujeme,“ líčil Parrado.

Zranění i lavina

V dalších týdnech zemřelo ještě třináct lidí. Někdo na následky zranění, další pohřbila lavina, jako by katastrof nebylo dost. Čím dál víc ale bylo všem jasné, že v troskách letadla jen čekají na svou smrt.

A tak se Parrado se spoluhráčem Robertem Canessou, studentem medicíny, jenž se předtím staral o raněné, vydali na klíčovou výpravu pro pomoc. Bez jídla a výbavy šli přes velehory deset dnů zhruba 120kilometrovou vzdálenost.

Ragby pomohlo

Až na úpatí jedné hory narazili na chilského pastevce, který zkontaktoval záchranáře a pro dalších čtrnáct přeživších zamířil vrtulník. Po dlouhých 72 dnech, 23. prosince. „Ragby nás zachránilo. Díky němu jsme měli disciplínu, výdrž a fungovali jako jeden tým,“ líčil pak Parrado, který od ztroskotání letadla po záchranu zhubnul 44 kilogramů.

V roce 2006 jejich cestu od místa nehody zrekonstruovali američtí horolezci, s jídlem a plným vybavením. A shodili se, že nechápou, jak mohli v roce 1972 Parrado s Canessou přežít.…

Reklama

Související témata: