Článek
Závěr roku 2023 ozdobila premiérovými stupni vítězů ve Světovém poháru v korejském Tchongjongu, v dalším závodě ve Viňa del Mar přišla po sporné diskvalifikaci o druhé místo i pořádnou porci bodů do olympijského žebříčku. V něm jí pak k cestě do Paříže chyběla dvě místa.
„Asi týden jsem to vstřebávala, pak jsem byla v pohodě. Ale jak v říjnu skončila sezona, strašně to na mě dolehlo a byla jsem hotová. Často se mluví o lidech, kteří se na olympiádu dostanou, jak je to super, ale když se o to čtyři roky snažíte a nedostanete se tam, je to šílená psychická zátěž,“ ohlíží se.
Co dál? Končit v necelých 29 letech by bylo příliš brzy, zvlášť když si svůj sportovní sen ještě nemohla odškrtnout. A tak se rozhodla realizovat plán, který nosila v hlavě už nějaký ten pátek. „Moje první myšlenka byla odejít do zahraničí a připravovat se v nějaké skupině,“ líčí.
V rodné Praze se totiž chystala převážně sama, což při dlouhých triatlonových trénincích bývá zátěž na psychiku. První volbou byla Anglie nejen proto, že odtud pochází její přítel.
„Posledních deset patnáct let je to v triatlonu nejlepší země. Je tam hnusné počasí, je to tvrdé a vyzkouší vás to,“ popisovala svou motivaci zocelit se. Však i olympijská vítězka Francouzka Cassandre Beaugrandová líčila po triumfu v Paříži, že je na závodění v dešti zvyklá díky přípravě v anglickém Loughborough.
Triatlonistka Tereza Zimovjanová při závodvě v Algheru
A právě tam se Zimovjanová vydala. Nebyla to však snadná cesta. Nejprve sepsala e-mail, pak absolvovala pohovor po telefonu, přijela na prohlídku do Anglie, oficiálně se do týmu přihlásila a teprve v listopadu ji vybrali jako novou členku zhruba čtyřicetičlenné skupiny.
„Je propojena s vyhlášenou univerzitou v Loughborough. Zhruba dvacet členů včetně mě spadalo do elitní skupiny, ale drtivá většina jsou Britové. A další dvacítka jsou převážně domácí studenti, kteří slouží jako sparing a zároveň se rozvíjejí,“ popisuje Zimovjanová.
Po sólotrénincích tak měla rázem v bazénu, na kole i při běhu spoustu parťáků, vesměs členů světové špičky. K tomu kvalitní infrastruktura s padesátimetrovým bazénem a posuvnou stěnou, dráhou, třemi posilovnami… „Prvních pár měsíců jsem ani nemohla uvěřit, že jsem se do takové skupiny dostala,“ cenila si.
Tím, že ji Britové k sobě vzali, se na přípravě i výrazně finančně podílejí. „Často se v takových skupinách platí minimálně 1000 eur na měsíc. Já platila tak dvacetinu. Ale musela jsem si zařídit vše od pronájmu domečku, auta, vaření,“ vypočítává.
Změnil se i tréninkový systém, dny volna jsou ve skupině velmi vzácné. „Trénuje se nonstop. Nebývají mega těžké dny, ale úplné volno je tak jednou za dva měsíce,“ vypráví.
Komplikací pro dlouhodobou přípravu byla po brexitu potřeba víza, bez něj může Zimovjanová strávit ve skupině jen šest měsíců. Na podzim musí žádat o přijetí do skupiny znovu. „Pak by mi mohl Britský triatlon zařídit sportovní vízum, s nímž bych tam mohla být neomezeně,“ věří.
Do té doby si může v závodech potvrdit domněnku, že jí trénink výrazně pomohl. Však v březnu zaběhla na silnici v nedalekém Leicesteru v chladu pět kilometrů za 15:49. Rychlejší byla i mezi českými specialistkami v historii už jen národní rekordmanka Petra Kamínková.
Myšlenky na přestup mezi běžkyně ale Zimovjanová nemá. „Jen vždycky, když se mi nepovede triatlon,“ usměje se. „Ale ne, i když jsem měla v té triatlonové kariéře nějaké zaškobrtnutí, pořád si jdu za svým cílem a běh je spíše zábava,“ ujišťuje Zimovjanová, která by v době těhotenství Petry Kuříkové měla být českou triatlonovou jedničkou.
Ve svém hlavním sportu se předvede například v srpnu na mistrovství Evropy v Istanbulu a 14. září při už tradičním triatlonu v Karlových Varech, který bude poprvé součástí seriálu mistrovství světa. A Zimovjanová na tom má nemalou zásluhu.
„Po loňském startu mě napadlo, že to byl tak úžasný závod, že by se mohl posunout výš. Můj přítel spolupracuje se Světovým triatlonem na merchandisingu, tak jsem mu řekla, jestli by nenapsal jednomu týpkovi. Tomu se ten nápad zalíbil a propojil se s organizátory z Česka,“ líčí s úsměvem až nečekaně jednoduchý start cesty mezi nejprestižnější závody světa.
„Je to samozřejmě hlavně zásluha pořadatelů, ale na začátku byl můj nápad. Za vším je žena,“ smála se Zimovjanová, která má ke Karlovým Varům srdeční vztah, když od dětství jezdila do regionu na nedalekou chalupu a navštěvovala tamní filmový festival.
