Článek
„Je skvělé, jak je český sport úspěšný. Byl jsem mimo sociální sítě, abych se nerozptyloval, ale zaznamenal jsem, jak se slalomářům dařilo, a je super, že jsem jim tu mohl pogratulovat osobně,“ hlásil 32letý Choupenitch, který životní sezonu završil jako jednička světového žebříčku.
Stavíte světové zlato ještě výše než medaili z olympiády v Tokiu?
Určitě je to největší úspěch kariéry, k tomu vítězství ve Světovém poháru. Stojí za tím 23 let konzistentní práce, abych byl pořád lepší a lepší. Minulou sezonu jsem měl čtyři medaile, teď pět nebo šest. Všechno dozrává, jak má.
Stihl jste oslavu zlata už před cestou z Hongkongu?
Zvládli jsme ji a byla překvapivá. Zrovna měli tajfun, na stupnici 8 z 10. Chytli jsme taxikáře, který nás odvezl do nějaké restaurace a říkal, že už se zpátky nedostaneme. Tak jsme tam s týmovými kolegy i předsedou svazu přijeli a pán byl nadšenej, že mu uděláme kšeft, tak nám celou dobu hrál české písničky, třeba od Michala Davida, i českou hymnu.
Během dlouhé cesty domů jste měl čas si uvědomit, co se vám povedlo.
Na ten finálový zápas jsem se díval asi dvakrát. V noci, když jsem nemohl spát, pak ještě v letadle. Pokaždé mi vyhrkly slzy. Spousta lidí vidí to finále, které jsem vyhrál 15:2, ale je za tím obrovské množství práce mojí i dalších lidí, kterým moc děkuju. Bylo mým snem stát se nejlepším na světě a jsem strašně rád, že se to povedlo.
Přitom den před turnajem jste se prý necítil optimálně.
Přesně tak. Šel jsem šermovat s kolegou Lvem Holým a on mě porazil. To se může stát, ale trenér říkal, že ta lekce byla 40 minut a mně to pocitově přišlo jako dvě a půl hodiny. Modlil jsem se, ať to skončí. Ale věděl jsem, že příprava za poslední tři měsíce byla skvělá, neřešili jsme výsledek na mistrovství Evropy a dvou svěťácích a soustředili jsme se na tenhle turnaj.
Takže druhý den jste se probudil a věděl, že přišel váš den?
Já tam měl se spaním docela problém kvůli jet lagu, k tomu nervozita. První zápas jsem měl v 8.30, takže v šest jsem musel být v hale a od čtyř nespal. Bylo to hodně náročné, ale pustil jsem si nějaké pozitivní písničky, diskotékové šlágry z 90. let, udělal si všechny rutiny, trénink na oči, dal snídani a šel na to. První zápas byl hodně nervózní, pak už to bylo jen a jen lepší.
Výhra tak jednoznačným poměrem 15:2 je ale ve finále mistrovství světa neobvyklá.
Hodně se to řeší v šermířských kruzích. Viděl jsem podcasty, kde analyzují, jak je to možné. Sám to nepamatuju. Ale já si pod maskou pořád říkal jen „další zásah, další zásah“ a nechtěl jsem polevit, byl jsem v transu. Na videu ty zásahy vypadají strašně jednoduše, ale v reálu to snadné nebylo.
Jak nesl finálový debakl italský soupeř Filippo Macchi?
Druhý den mi psal zprávu a omlouval se, že mi nepogratuloval, jak by měl, protože jsem byl o hodně lepší a zasloužil jsem si to. On byl po tom výsledku pochopitelně zklamaný a odtažitější, tak jsme si jen podali ruku, ale té zprávy, kdy mi psal, že jsem zaslouženě šampion a podal jsem neskutečný výkon, si cením.
Fleretista Alexander Choupenitch po příletu z mistrovství světa v Honkongu.
Realizujete se i v rapu, nachystáte si nějaký oslavný song?
Mám poměrně vyřvaný hlas ze čtvrtfinále, kde jsem prohrával 4:9 a pak otočil, tam se emoce spustily. Tak si nejdřív doléčím hlasivky, ale mám příští týden kemp s dětmi, kde musím být hlasitý, tak to bude složité. Pak se 7. srpna těším na Jakubské náměstí v Brně, kde bude exhibice a Summer Jam, tak to oslavím šermem a dobrou zábavou.
Vaše zlatá cesta může být povzbuzením i pro vaši partnerku Barboru Seemanovou, kterou čeká plavecký evropský šampionát v Paříži.
Já pevně věřím, že ji to povzbudí, stejně jako její dobré výsledky povzbuzují mě. Určitě jí pojedu fandit a budu jí přát, ať se jí to povede, jak si přeje.
