Hlavní obsah

Bývalý automobilový závodník Zanardi jezdí na třech kolech a chce být zase nejlepší

Milan NovotnýSport.cz

Nikdy se nevzdat. Tímto heslem se celý sportovní život řídí Alessandro Zanardi. Muž nezdolné vůle byl svého času nadějí formule 1, zažil slávu v americkém šampionátu CART a po těžké havárii se musel vypořádat s nadkolenní amputací dolních končetin. Přesto se dokázal za volant vrátit a zase vyhrávat. To ale není celý příběh.

Foto: www.alex-zanardi.com

Alex Zanardi usiluje o svůj paralympijský cíl.

Článek

Alex Zanardi správně pochopil, že závodění není při jeho hendikepu a přibývajícím věku právě ideálním programem do dalších let. Proto dal světu rychlých kol sbohem a jeho novou výzvou je paralympiáda. Za dva roky chce v Londýně uspět mezi vozíčkáři.

Tmavovlasému Italovi se stalo osudným datum 15. září 2001. Mnoho nechybělo a závod formulové série CART na oválu v německém Lausitzringu byl jeho posledním v životě. Úder od monopostu Kanaďana Taglianiho přišel v rychlosti 340 km/h do přední části vozu, kde má jezdec nohy. I když byl okamžitě převezen do nemocnice v Berlíně, jeho dolní končetiny se nedaly zachránit.

Bez vůně benzínu dlouho nevydržel

„Byl jsem blízko konci, přišel jsem o nohy, ale ne o život. Chci ho strávit plnohodnotně," říkal při rehabilitačních cvičeních, kde se učil chodit s protézami. Pro dvojnásobného šampióna CART začala tenkrát nová etapa. Začal dělat věci, které se ho dřív netýkaly - jezdil po obchodech a věnoval se tříletému synkovi Niccolovi. Jenže k závodům ho to pořád táhlo.

Alex Zanardi z Itálie se svým BMW na brněnském Masarykově okruhufoto: ČTK/Igor Zehl

Dvacet měsíců po havárii byl zase v Lausitzu a z boxů vyjel s monopostem, v němž plyn ovládal tlačítkem palce levé ruky, spojku pravou rukou a na brzdu tlačil protézou. V tréninku odjel třináct okruhů, přesně tolik, kolik mu při havárii zbývalo do cíle. „Dlužil jsem vám to,“ vzkázal fanouškům v ochozech.

Nejrychlejší kolo zajel průměrnou rychlostí 313 km/h a kdyby se jeho výkon započítával do kvalifikace, postoupil by do závodu z pátého místa. „Chtěl jsem přesvědčit sám sebe, že to dokážu. Závody jsou mou vášní a nehoda na tom nic nemůže měnit," říkal a už plánoval, jak se vrátit na dráhu.

Cílem je medaile na londýnské paralympiádě

Na podzim roku 2003 nastoupil do finálového klání evropské série cestovních vozů v Monze. Následující rok se rodák z Boloni dočkal s upraveným BMW vítězství, když 28. srpna nenašel soupeře v německém Oscherslebenu. Dalším osobní výhrou pro něj bylo ocenění v prestižní celosvětové sportovní anketě Laureus World Sports Award v kategorii návrat roku. Triumfoval i na brněnském Masarykově okruhu, naposledy se exhibičně svezl ve voze F1, ale to už se poohlížel po nových aktivitách.

Po havárii se Zanardi i se dvěma protézami dokázal ve speciálně upraveném voze vrátit na okruhy.foto: ČTK

Před třemi roky se Zanardi objevil na slavném newyorském maratónu. Absolvoval ho s vozíčkem na ruční pohon, a to ho utvrdilo v tom, že se má vydat novým směrem. Od té doby absolvoval na třech kolech další městské maratóny a i když nedojížděl vždy mezi nejlepšími, našel na trati dlouhé 42 195 metrů své místo. Začal o to víc trénovat a umínil si, že bude startovat na paralympiádě v roce 2012.

„Chci se propracovat mezi nejlepší italské cyklisty na vozíčku a kvalifikovat se na hry do Londýna,“ říkal po nedělním závodě v Římě, v němž se mu podařilo vyhrát. Zanardi velice tvrdě trénuje, každý den prý najede minimálně šedesát kilometrů. „Mám k tomu důvod, pokud se dostanu na paralympijské hry, chci bojovat o medaili,“ prohlásil muž s obrovskou vůlí.

Co na tom, že mu za dva roky bude šestačtyřicet? Pro toho, kdo se nikdy nevzdává, to přece není žádná překážka.

Reklama