Život mi ukázal, že já tady nejsem šéf, říká atletka Jíchová

Těšila se na začátek sezony. V jednom z tréninků ale bouchla kolenem do překážky a špatně došlápla. V koleni křuplo a Jíchová věděla, že je zle. Uzdravit se a dostat se po operaci opět do formy se snaží pětadvacetiletá běžkyně také pomocí různých cvičení.

„Jsou jasně dané protokoly, kdy s čím můžu začít. Proces je to poměrně dlouhý. Dělám teď jiné věci než dřív. Je tam hodně bazénů a nových cviků v posilovně,“ líčí Jíchová. K nedávným narozeninám si přála hlavně zdraví. Dobře teď ví, že je to nejdůležitější věc.

Bezprostředně po zranění ale byla bez nálady. „Čtrnáct dní po operaci mě nic nebavilo. Třeba čtení nebo malování, co mám normálně ráda, mě vůbec nenaplňovalo,“ vzpomíná mladá blondýna a dodává: „Závody jsem se tehdy snažila nesledovat. Byla to pro mě čistá tortura. Ještě když jsem věděla, že na některých jsem měla běžet.“

Postupem času se ale situace zlepšila a na mítinky už se dívá. „Hlavně kvůli technické stránce. Pouštím si závody víckrát a vybírám vždy nějakou svou rivalku a detailně ji sleduji. Zjistila jsem například, že spousta holek běhá patnáctikrokový rytmus mezi překážkami dál než já, ale pak třeba v cíli nemají tolik sil,“ vysvětluje Jíchová, která tak bude sledovat i blížící se mistrovství světa v Tokiu.

Odmala dobře věděla, čím chce v životě být a nyní se po zranění utvrdila v tom, že když nemůže běhat, strašně jí atletika chybí. „Zároveň jsem ale trochu prozřela, že je sice důležité mít svou hlavní cestu, ale zároveň i věci okolo, kterým se lze pracovně věnovat. Když se vám ze dne na den všechno otočí, je třeba mít něco v záloze. Když se soustředíte moc na atletiku, je to hrozně psychicky svazující. Uvolněnost je něco, co se teď učím.“

Právě pocit, že svůj život svírá pevně v rukou, se na jaře Jíchové narušil. „Najednou mi život ukázal, že já tady nejsem ten šéf. To bylo asi největší prozření. Já si můžu plánovat celkem co chci, ale život si pro mě připraví něco úplně jiného. A nemusí to být vždy špatné. Věřím, že mám s někým nahoře dobré vztahy a že to se mnou myslí dobře,“ usmívá se bronzová medailistka z halového mistrovství Evropy.

Ostatně psychická stránka je něco, na čem musí Jíchová jako žena v profisportu, dál pracovat. „Pořád musíte někomu dokazovat, že na to máte. Musíte prodávat i sama sebe. České prostředí je takové, že si ne všechno přejeme, takže je to těžké. Je důležité si pořád věřit a nezapochybovat o sobě,“ dodává Jíchová.

Vrátit se chce naplno v příští sezoně a z dlouhodobých cílů sní o účasti na olympijských hrách 2028 v Los Angeles.