Změnila občanství, aby mohla dál sportovat. Hodně lidí se snažilo, abych tu nebyla, přiznává česká stříbrná medailistka

Val di Fiemme (od naší zpravodajky) - Do mixzóny přišla rozzářená a kromě úsměvů rozdávala nadšeně i rozhovory. „Jsem ohromně hrdá, hodně se řešilo, proč jako nerodilá Češka mám reprezentovat tuhle zemi, ale jsem za takovou možnost opravdu vděčná,“ říkala dojatá Edlingerová krátce po projetí cílem. „Hodně lidí se snažilo, abych tady nebyla. Musím ohromně poděkovat všem, kteří mi na dlouhé cestě k českému pasu pomohli. Byla to opravdu šílená jízda.“

Sedmadvacetiletá závodnice už ví, jaké to je získat paralympijskou medaili, vždyť je úřadující paralympijskou vítězkou v běžeckém lyžování. Tehdy však ještě startovala za Rakousko. Pak přišly neshody u tamního svazu, přesun do Česka a komplikace.

Edlingerová nedostala divokou kartu, aby mohla za svou novou zemi startovat ve své hlavní disciplíně, a tak hledala podobný sport – našla biatlon. „Teď už asi můžu říct, že ho mám ráda. Ale ještě před pár týdny jsem z něj byla docela frustrovaná. Na střelnici to pořád není ono, ale trefím terč, a to je důležité,“ popisuje závodnice, která je nyní paralympijskou medailistkou ve dvou sportech.

„Mise je splněna,“ těší Edlingerovou, která trpí nemocí postihující střed oka. „Nemám jasné vidění, vidím maximálně na dva metry v mém okolí,“ popisuje reprezentantka, na které byste oční vadu na první pohled ani nepoznali, což, jak sama přiznává, je někdy komplikací.

„Nevypadám postiženě, takže někdy lidi zírají, co je s tou holkou špatně,“ směje se Edlingerová, jejíž věrným přítelem je vodící pes Riley. „Vrátil mi sebevědomí, už se těším, až ho zase pomazlím. Je sice černý, ale mám pocit, jako by mi přinesl do života trochu světla.“

Rakouská rodačka začínala s lyžováním v šesti letech a rozhodně mu hned nepropadla. „Nenáviděla jsem to,“ směje se Edlingerová, která u běžek zůstala zejména kvůli přátelům. „Teď toho rozhodně nelituju, mám velkou vytrvalost a jsem ráda, že to moje odhodlání vydrželo. Pořád jsem tady a snažím se, jak nejlépe umím,“ popisuje závodnice, která s biatlonem začala teprve před půl rokem a po definitivním připojení k českému týmu.

Důležitou součástí jejího výkonu je ale i trasér a biatlonový trenér Alexandr Paťava, který také slaví stříbro. „Přidal jsem se k týmu, abych začal jezdit s Carinou, a vůbec by mě nenapadlo, že teď budeme stát tady na pódiu,“ říká Paťava, který jako bývalý biatlonista občas u techniky střelby své svěřenkyně trpí.

„Radši se mě na to neptejte, ta technika je… no, budeme na tom muset ještě po paralympiádě hodně zapracovat. Ale zase na druhou stranu to tam Carině padá, tak mi to zas tak úplně nevadí. Ona je takový Zátopek, ten měl taky vlastní techniku a fungovalo to,“ říká s nadsázkou Paťava.

Společně je ještě čekají dva parabiatlonové starty, ten druhý hned v neděli při individuálním závodě.