GLOSA: Olympiakos jen taktně upozornil, kam Plzeň a český fotbal patří

A to prosím v případě Mladé Boleslavi a Jablonce k procitnutí po duelech s protivníky třetího sledu, byť i z těchto klubů se ozývalo, že i soupeři z Kazachstánu a Arménie svou kvalitu mají, mimořádné individuality ve svém středu rovněž a všem dnům ještě zdaleka není konec.

Co jiného ale také vykládat po jedné upocené remíze?

V případě Plzně už ovšem všem dnům konec je. Tedy v Lize mistrů, kde český vicemistr dostal v odvetě lekci, kterou mu Olympiakos taktně připomněl, kam patří.

Jak že to řekl trenér Pavel Vrba v Pireu po tryzně za Plzeň i celý český fotbal?

„Musíme se probudit ze snu a žít realitou. Tou je česká liga a pokud možno postup do Evropské ligy," opakoval po čtyřgólovém debaklu v odvetě jen to, co pragmaticky hlásal a tvrdil vždycky.

Maximem pro české kluby vzhledem k jejich rozpočtům, transferovým možnostem, kvalitě hráčských kádrů atd. je Evropská liga. A to přitom schůdným a dosažitelným ještě za příznivé konstelace a při náklonnosti losu.

I v Lize mistrů může podobná konstelace nastat. Výjimečně, jednou za desetiletí a v současné fotbalové Evropě nejspíš už ani za desetiletí ne.

Ostatně i to přece plzeňský kouč před odvetou naznačil, když mluvil o Olympiakosu, který je úplně jinde než Trondheim a Kodaň, soupeři, přes které s Viktorií prošel premiérově do základní skupiny Ligy mistrů před osmi lety.

Jak že to řekl Pavel Vrba před domácím zápasem s řeckým vicemistrem?

„Uvědomme si, kdo si může pozvat k přípravě Nottingam Forest. Tím je řečeno vše."

A to ještě před prvním střetnutím v Plzni při reminiscencích na kvalifikační historii o Ligu mistrů řeckého vicemistra na úroveň protivníků Trondheimu a FC Kodaň stavěl. Možná s vírou, že zahřívací ligové zápasy budou skutečně představovat pro jeho tým plus s Olympiakosem, který vstoupí do své domácí soutěže až 24. srpna. Třeba i s představou, že nezbytný obrodný a omlazovací proces, který Plzeň v létě podstoupila, přinese efekt a úspěch dřív, než si sám představoval. I třeba proto, že v domácí soutěži se už přece jen projevuje...

Už první konfrontace s pohárovou Evropou ovšem stačila k procitnutí.

A hodně drsnému.

Jak že to řekl mladík Ondřej Mihálik po čtyřgólové demolici v Pireu?

„Olympiakos nám ukázal, jak se hraje fotbal," sedmi slovy věcně vystihl realitu.

Věrnou a pravdivou, protože by bylo příliš laciné a zavádějící argumentovat, že šlo o realitu krutou.

Vždyť obrozený český vicemistr nestačil v ničem. Soupeři se nevyrovnal v pohybu, nasazení, nedokázal čelit standardním situacím, i když se na ně chystal vědom si toho, jak silný při jejich zahrávání Olympiakos je. Vždyť naprosto propadl v důrazu, o tom při bránění ve vlastní šestnáctce zbytečně mluvit. A v ofenzivě už nebezpečný tuplem nebyl. Vždyť za celý zápas netrefil ani jednou domácí bránu.

Propastný rozdíl. Přímo diametrální ve fotbalové kvalitě obou týmů. V přístupu a nasazení ovšem také.

A stejně tak taktní upozornění, kam obě mužstva patří. Olympiakos dál do Ligy mistrů, Plzeň do Evropské ligy, kam ovšem musí projít ještě přes dva soupeře, což představuje další komplikaci.