Hlavní obsah

O práci v Betisu, rozdílném rozvoji mládeže i komunikaci s rodiči

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Přes akademii fotbalové Slavie a zahraniční stáže se dostal do českých mládežnických reprezentací a nově do španělského Betisu. „Přišla nabídka, které si nesmírně vážím, líbí se mi filozofie klubu, která je od A-týmu až dolů úplně stejná. To je tak krásná věc,“ líčí v podcastu Bodlo na webu Sport.cz lékař a fyzioterapeut Filip Hrdlička.

Hostem podcastu Bodlo byl Filip HrdličkaVideo: Sport.cz

 
Článek

V Betisu, jehož elitní tým se ve čtvrtek utká v rámci Evropské ligy s pražskou Spartou, je na sedmiměsíční stáži. Součástí smlouvy je i klauzule na prodloužení kontraktu.

„Navíc se tam staví úplně nová akademie. Je zajímavé sledovat rozdíly v jiném přístupu a profesionalitě. Vidíte lásku ke klubu, neuvěřitelnou tradici. Fanouškovství se dědí z generace na generaci. Každý zaměstnanec klub miluje,“ líčí Hrdlička.

Má za sebou také stáže v Bayernu Mnichov, West Hamu nebo lisabonském Sportingu. V čem v rámci z hlediska svého oboru vnímá největší rozdíl mezi Českem a těmi největšími evropskými kluby?

„Koordinačně silový rozvoj začíná daleko dříve a je krásně strukturovaný. Největší chybou ale je představovat si silový trénink jako kulturistický. Začít by se podle mě mělo kolem 11 let, ale nebavíme se o ničem strašném. Jde o hry, kde je schovaný kontext. Jen triviální příklad, u známého trakaře zpevňujeme střed těla a zlepšujeme koordinaci. Kolem 14. až 15. roku může být externí odpor, abychom v 19 letech měli hotové hráče. Když se podíváme na zahraniční ligy, tak do devatenáctky může Áčko sáhnout a hráče minimálně prostřídat. V Česku máme hlavně generační talenty a další fotbalisté potřebují dva roky navíc,“ popisuje vystudovaný lékař a fyzioterapeut.

V Betisu začal v průběhu září, konec ve Slavii už se rýsoval během jara. Tři roky ve vedení zdravotního úseku akademie mu daly hodně. Měl volné ruce, snažil se přinášet zkušenosti a poznatky ze zahraničních.

„Rostli jsme, což byl můj cíl. Řekl jsem si ale, že bych se chtěl posunout dál. Na akademii mám skvělé vzpomínky, mám v ní stále řadu kamarádů. Takové rozchody se stávají,“ vysvětluje.

Teď vnímá, že Česku tak trochu ujíždí vlak. „Zdravotně kondiční úsek se nedá srovnávat. Možná se někoho dotknu, ale jediný, kdo se aktuálně chytá, je Sparta Praha a tým kolem Briana Priskeho a Christiana Clarupa. Smekám klobouk,“ říká a zdůrazňuje výhodu Strahova, protože například Slavii by prý hodně pomohla dlouho plánovaná výstavba akademie na jednom místě.

V podcastu Bodlo mluví Hrdlička nejen o srovnání Česka se zahraničím. Popisuje, jak se k práci dostal, dále rozdíly mezi dětmi a dospělými a jak je důležité komunikovat s rodiči sportovců. Samozřejmě došla řeč i na čtvrteční duel Evropské ligy.

„Bude to poměrně vyrovnané. Sparta bude chtít zápas zvládnout hlavně takticky. Přechodová fáze Betisu je neskutečná, Isco stále patří mezi světovou extratřídu. Jako Čech přeji Spartě co nejlepší výsledek, tipuji 1:1,“ usmívá se Hrdlička.

Filip Hrdlička se narodil v říjnu 1995, vystudoval gymnázium v Hořovicích a následně fyzioterapii a medicínu na Univerzitě Karlově. Byl součástí Projektu Itibo, kdy ošetřoval pacienty v Keni. Zakotvil ale u fotbalu, který plní jeho život od dětství. Postupně se stal šéfem zdravotního úseku akademie pražské Slavie, absolvoval stáže ve West Hamu, Sportingu Lisabon, Betisu Sevilla či Bayernu Mnichov. Právě ve španělském celku aktuálně působí, pracuje také pro českou reprezentaci do 16 let a v záři okusil sraz národního týmu do 21 let. Zároveň přednáší na Univerzitě Karlově.

Reklama