Diváci žasli nad bizarní trofejí. Tenistka další odměnu odmítla, bála se

Dvaadvacetiletá Francouzka porazila Maďarku Annu Bondárovou 7:5, 6:3. Za své úsilí ovšem získala - jak píšou některé zahraniční weby - „jednu z nejbizarnějších trofejí“.

Žádný pohár, žádný talíř. Do rukou jí pořadatelé vložili repliku přepravního kontejneru. Tradičně vyhlížející tác dostala poražená finalistka.

Boissonová tedy před třemi tisícovkami diváků pozvedla obdélníkový předmět, na kterém bylo umístěno logo společnosti MSC – hlavního sponzora turnaje. Je více než zřejmé, že trofej byla navržena tak, aby odrážela ducha města, přičemž inspirací pro nekonvenční design byl hamburský přístav, jeden z nejrušnějších lodních uzlů v Evropě.

„Jsem opravdu šťastná. Vyhrát titul je začátek zase něčeho dalšího, takže jsem prostě šťastná a doufám, že jich vyhraji mnohem víc,“ řekla vítězka, která je velkým překvapením nedávných týdnů. Především proto, že jako první držitelka divoké karty po 40 letech se senzačně dostala až do semifinále French Open v Paříži. V tu dobu byla až 361. hráčkou žebříčku.

Body z Rothenbaumu ji teď z 63. místa poprvé dostaly do top 50.

Na německých kurtech bojovala víceméně sama. V její lóži byl jen její fyzioterapeut. Trenér Florian Reynet sledoval živý přenos doma ve Francii. „Je ale snadné zůstat při turnaji v kontaktu po telefonu,“ řekla Boissonová. „Je to v pořádku. Můžu hrát zápasy sama a vím, co dělat.“

Přitom ještě před sedmi měsíci si zoufala. Po zranění kolena měla až takový nedostatek peněz, že spustila crowdfundingovou kampaň na pokrytí tenisových výdajů.

Ale teď už je vše jinak. V Paříži vyhrála 690 000 eur. V Hamburku přidala na prize money dalších 31 565 eur. A k tomu ještě jednu speciální odměnu. Luxusní plavbu od titulárního sponzora v hodnotě 18 000 eur! Ovšem ohrnovala nad ní nos. „Škoda. Bojím se lodí a moře,“ prozradila Boissonová. „To opravdu není pro mě. Můžu to nabídnout někomu jinému…“

Kromě peněz si odnesla aspoň miniaturu kontejneru. Fanoušci na sítích přicházeli se svými pohledy na tento překvapivý výtvor.

„Proč proboha přepravní kontejner?“ podivoval se jeden z nich, zatímco jiný poznamenal: „Opravdu jako ty obří bedny v přístavu.“ Třetí se žertem ptal: „Je uvnitř aspoň nějaký dárek?“ Čtvrtý dodal: „Docela se mi to líbí. Je to jedinečné!“

Netradiční trofeje ovšem jsou součástí sportovní kultury. Příklady jsou víceméně aktuální. Na letošní Velké ceně Velké Británie měl ceremoniál na stupních tak trochu hravou podobu, všichni tři nejlepší jezdci obdrželi trofeje vyrobené výhradně z lego kostek.

V golfu se kupříkladu vítězi Open Championship předává podivně tvarovaný džbán.

Tentokrát ho během minulého víkendu dostal Scottie Scheffler.

Na cyklistickém závodě Paříž–Roubaix je pro nejlepšího pro změnu připravena dlažební kostka.

Ano, opravdu kus hrubé skály posazený na dřevěný podstavec.

A když byla řeč o tenisu. Šampion Mexican Open v Acapulku získává výraznou stříbrnou trofej ve tvaru tykve. Letos ji získal Tomáš Macháč. A k tomu ještě typické sombrero.

Po lyžařských závodech na severu bývá pro nejlepší připravena i cena z říše živočichů.