Článek
„Doufám, že to nebude trvat dalších 11 let, než se sem zase podívám," řekla jedna z nejlepších tenistek historie v emotivním projevu, jehož závěr nebylo slyšet skrze všeobecný jásot. Komunistická elita v čele s předsedou vlády Štrougalem už u toho nebyla. Ve chvíli, kdy měla Navrátilová v ruce mikrofon, nasedali straničtí šéfové do připravených limuzín.
Finále Fed Cupu na zrekonstruované Štvanici mohlo československému týmu přinést vítězný hattrick k triumfům z let 1984 a 1985, pražská rodačka se ale paradoxně postarala o to, že k tomu nedošlo. A davy jí navrch aplaudovaly. Evidentně zaskočená Hana Mandlíková se nedokázala smířit s faktem, že jako domácí hráčka nemá takovou podporu. „To já jsem přece reprezentovala český tenis," řekla vyčítavě.
O Navrátilové se po dlouhé době psalo na stránkách oficiálního tisku, už se nezamlčovaly její výsledky jako o pár let předtím. V televizi byl poprvé od emigrace odvysílán přímým přenosem její zápas. Přesto v katalogu, který byl k fedcupovému finále připraven, její profil chyběl. „Kapitola o Navrátilové šla do stoupy," vzpomíná bývalý zpravodaj ČTK Jaroslav Kirchner.
Po jedenácti letech si zajela do domovských Řevnic, prošla se starou Prahou a občas se neubránila slzám. Hlavně při odletu. Tehdy to ještě netušila, ale na další návštěvu rodné země jedenáct let čekat nemusela.
