Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - Když před pěti lety senzačně ovládla dvouhru na antukovém grandslamu, nemohla tušit, jakými peripetiemi bude v Paříži v následujících ročnících procházet. Čtyřikrát, včetně letoška, se loučila ve dvouhře už po prvním zápase.
„Mrzí mě to, tenhle turnaj mám ráda a stalo se mi tady spousta dobrých věcí. V roce 2018 jsem se tu poprvé kvalifikovala, vyhrály jsme tu čtyřhru, vyhrála jsem první grandslam v singlu. Těch pozitivních milníků bylo hodně a teď bohužel přicházejí ty negativní. Musím zase zabrat, být zdravá a naskočit do první třicítky, abych byla nasazená a nemusela jsem hrát s hráčkami top 30 v prvním kole,“ vykládala Krejčíková.
Dvojnásobná grandslamová šampionka ve dvouhře je momentálně 42. na světě, její americká soupeřka 26., a k tomu v laufu. V Madridu si vyšlápla i na světovou jedničku Arynu Sabalenkovou. A přesto se v zápase s Krejčíkovou ocitla v úzkých.
„Jsem zklamaná, ale snažím se na to dívat z toho pohledu, že jsem tu mohla vůbec hrát. To je po všech zdravotních trablech obrovský úspěch. Že to nevyšlo, to je tenis. Ale věřím, že někdy se to sejde. Těch pár čísel mi dneska chybělo dvakrát. Další týden, další turnaj,“ povzdechla si Krejčíková.
V jejím případě je ale potřeba obezřetnost. V sezoně už kvůli zranění vynechala tři měsíce, Roland Garros je jejím teprve třetím turnajem od návratu. Dvě sady si ovšem počínala výtečně. Jenže druhé dějství uzavřít nedokázala.
„Kdybych to udělala dobře, tak tu nesedím po porážce. Je těžké to překousnout, ale v životě se dějí zase jiné věci…“ Krejčíkovou by mělo těšit, na jakou úroveň se za těch pár týdnů pod Novákovým vedením dokázala dostat.
„Myslím si, že dva sety to byl opravdu vysoký level. Když vezmu minulé starty, tak jsem v nich uhrála první set a pak jsem měla ve druhém takový propad a všechny zápasy (na turnaji) v Parmě šly do třetího. Ale tady jsem hrála dobře proti soupeřce, která je vysoko a daří se jí,“ viděla Krejčíková.
Jako bývalá vítězka má v Paříži jistá privilegia. Byla nasazena na druhý největší kurt Suzanne Lenglenové. Na přání pořadatelů se podepisovala na zeď šampionů. „Bylo fajn se vrátit ke vzpomínkám, hezký moment.“ Jen ze vzpomínek však Krejčíková žít nechce. A k tomu potřebuje hlavně pevnější zdraví.
„Člověk nikdy neví a vždycky si říká, co bude ten další den… Ať je to v pohodě, když se vzbudím a můžu dál pokračovat. Takže se uvidí ráno, jak se budu cítit a snad budu moct zase naskočit někam dál,“ přála si třicetiletá tenistka.
