Článek
Čtvrtfinále v Buenos Aires, semifinále v Rio de Janeiru. Až v Santiagu na vás dolehla únava. Panuje spokojenost?
Byl jsem i trochu nemocný, bojuju s vyčerpaností těla, ale za poslední výsledky jsem moc rád.
Hrajete teď nejlepší tenis kariéry?
Může to tak být, i když je to hodně subjektivní. V některých zápasech jsem měl třeba pocit, že jsem nezahrál, co umím, ale v celkovém měřítku si nemůžu stěžovat. Ty dva turnaje byly fajn a začátek sezony se povedl. I žebříček napovídá, že hraju dobře.
Asi souhlasíte s tím, když se říká, že čeští tenisté dozrávají později, že?
U mě to platí určitě, ale nechci mluvit za ostatní. Každý má nějakou cestu, já v tom mladším věku neobětoval tenisu úplně všechno. Přednost měla škola a trénoval jsem jednou denně. Když ale vidím, jak se připravují dnešní děti, tak je pravděpodobné, že tenisově budou dospívat dřív. U mě ale zase nepřišlo žádné vyhoření, ani krize a všechno se mi to momentálně schází.
Studoval jste žebříček? Až za vámi jsou teď třeba Ital Berrettini, Američan Opelka, Polák Hurkacz. Velká jména.
To mě těší, ale taky víme, že například Hurkacz nehrál velkou část sezony. Berrettiniho jsem ale porazil v Buenos Aires. To mi udělalo větší radost než to, že jsem před ním v žebříčku.
Hrát ve Francii proti Francouzovi bývá veliké utrpení. Jaké to je hrát proti Argentinci v Argentině a s Brazilcem v Brazílii?
(usměje se) Podobné utrpení, i když záleží zápas od zápasu. Ale tu atmosféru jsem si okusil a díky bohu jsem ji zvládl. Třeba s Cerundolem v Buenos Aires to bylo ještě celkem normální, ale v prvním kole s dalším Argentincem Barrenou se atmosféra vyhrotila. V Brazílii proti domácímu Heidemu to taky hodně vřelo. Pořád ale lepší hrát před bouřlivou kulisou než na prázdném kurtu.
Který zápas v Jižní Americe byl váš nejlepší?
Každý měl něco do sebe. V Riu jsem zvládl druhé kolo i čtvrtfinále. Paradoxně i to prohrané semifinále (Kopřiva byl proti Etcheverrymu tři míče od výhry - pozn.) stálo za to.
Ten zápas se natáhl na dva dny, jak jste to nesl?
Asi to bylo těžší spíš psychicky než fyzicky. Člověk si dal pauzu přes noc, když nás v 11 večer poslali na hotel. Ale další den se začínalo zase v 11 dopoledne. Přitom usnete pozdě, protože hlava pořád pracuje. Ráno vám něco zabere cesta na kurty, rozehrávka… Ale ten zápas měl všechno.
A vás na sítích chválili, že jste po těsné porážce naštvaně nezmizel v šatně, ale trpělivě jste se podepisoval a podepisoval…
Nějak se to ke mně dostalo, ale nepřikládám tomu nějak velkou váhu. Těch fanoušků tam bylo nespočet a každému vyhovět nešlo. Ale nějaké čepice jsem podepsal, vyfotil se s pár lidmi. Mně to přijde úžasné, když dorazí na zápas a cením si toho. Teď mě někdo natočil a dal to na internet, ale není to z mé strany nic výjimečného.
Vy už jste v minulých letech turnaje v Jižní Americe docela obrážel, kde se vám líbilo nejvíc?
My toho kromě kurtů, hotelu a nejbližšího centra, kam si zajdete na večeři, zase tak moc nevidíme. Od první návštěvy Peru mě ale zaujala Lima. Kulturně, je tam vynikající gastronomie a samozřejmě tomu hodně dodává oceán. Ale teď se mi moc líbilo i v Riu. I když ty kontrasty jsou tam obrovské.
Vlastně tam během turnaje probíhal i karneval, neměl jste náladu zajít?
Hodně lidí říkalo, že je tam v téhle době strašně moc kapsářů zaměřených na turisty. Já byl ale po zápasech stejně vždycky vyřízený…
Pokud byste turnaj v Brazílii vyhrál, už jste mohl atakovat i top 50. Přehodnotil jste, kam až může sahat váš strop?
To už jsem udělal před nějakou dobou. Když jsem se konečně dostal do první stovky, tak jsem zjistil, že může být klidně i výš. Nikdy nevíte, kde je. Ale pokud tomu nedáte maximum, tak nezjistíte, jestli je třeba v top 50.
Žebříček je vůči tenistům dost neúprosný, sotva někde uděláte dobrý výsledek, už zase musíte obhajovat body z loňska. A vás několik takových obhajob čeká.
Bodový polštář z posledních turnajů mě dostal do poklidnější pozice. Samozřejmě, že obhajovat je trochu nepříjemné, ale ty body máte možnost získat i na jiných turnajích. Já už se s tím během kariéry naučil žít. Vždycky to tak bylo, ale pokud obhajujete, tak to znamená, že jste hrál dobře.
Jste jeden z mála českých tenistů, kteří o sobě říkají, že jsou antukáři. Čím to, že vám pomalejší podklad tak sedí, zatímco Jakub Menšík, Jiří Lehečka i Tomáš Macháč upřednostňují spíš tvrdé povrchy?
Nechci mluvit za ostatní, ale trochu víc si kluci pomáhají servisem, což u mě na začátku kariéry nebylo to hlavní. Spíš jsem toho hodně vyběhal. Ale postupem času se mi ani na trávě nehraje špatně. Antuka je mi sice nejbližší, i když i na betonu už dokážu zahrát slušně, je to proces. A někdy záleží na podmínkách a míčích. Třeba v Austrálii mi to na tvrdých površích sedí a tam se cítím nejlíp.
Když jste se pohyboval na začátku druhé stovky, tak nebylo vždycky jisté, jestli nebudete muset na grandslamech do kvalifikace. Těm byste se ale nyní měl vyhýbat obloukem.
V Indian Wells teď ještě do kvalifikace musím, protože tam byly přihlášky, když jsem figuroval někde na 95. místě a ‚cut‘ byl kolem 80. pozice. Pak ale vynechám Miami a budu se připravovat na obhajoby v Neapoli a v Marrákeši. A potom mě čekají ty velké antukové turnaje v Evropě.
