Mámy na kurtu. Tenisové hvězdy mění pravidla hry

Ještě před několika lety znamenalo mateřství v ženském tenise téměř automatický konec kariéry. Hráčky mizely z okruhu, žebříčkem se propadaly do zapomnění a návraty na vrchol působily spíš jako výjimečný příběh než reálná možnost. Dnes se ale tenisový svět mění. Na kurtech znovu vítězí ženy, které mezi turnaji uspávají děti, řeší noční pláč i nekonečné cestování s kočárkem přes kontinenty.

Když Naomi Ósakaová v roce 2023 porodila dceru Shai, mnoho lidí přemýšlelo, zda se ještě někdy vrátí na úplnou špičku. Čtyřnásobná grandslamová šampionka ale po comebacku znovu ukázala svou sílu. Finále v Aucklandu i Montrealu naznačila, že její tenis nezmizel. Jen dostal nový rozměr.

Právě Ósakaová často popisuje, jak moc ji změnily obyčejné chvíle mimo kurt. Největší radost jí dnes nedělají jen vítězství, ale třeba momenty, kdy její dcera přes videohovor sleduje trénink a křičí: „Do toho, maminko!“ Najednou už nejde jen o body do žebříčku. Tenis přestal být jediným středem vesmíru.

Podobně mluví i Elina Svitolinová. Bývalá světová trojka se po narození dcery Skai vrátila v roce 2023 a už o pár měsíců později znovu zvedala nad hlavu trofej ve Štrasburku. Letos triumfovala v Aucklandu, symbolicky rok po svém manželovi Gaëlu Monfilsovi.

Ukrajinka otevřeně přiznává, že mateřství změnilo její pohled na tlak i porážky. Dřív byl tenis vším. Dnes je „jen“ součástí života. „Hraju i pro svou dceru a chci jí ukázat, že ženy mohou jít za svými sny a uspět,“ vysvětluje ukrajinská tenistka.

Právě odstup od sportu paradoxně mnoha hráčkám pomohl. Psychická odolnost, kterou si vybudovaly mimo kurt, se začala promítat i do jejich výkonů. Snad nikdo to nedemonstruje lépe než Taylor Townsendová.

Američanka po narození syna Adyna nejenže restartovala kariéru, ale stala se historicky první matkou na pozici světové jedničky ve čtyřhře. Po boku Kateřiny Siniakové ovládla Wimbledon 2024 i Australian Open 2025 a letos kralovala prestižním turnajům v Indian Wells, Miami i Madridu.

Její příběh dokonale boří stereotyp, že dítě znamená sportovní ústup ze slávy. Naopak. Některé hráčky se po mateřství vracejí psychicky silnější, klidnější a odolnější než kdy dřív.

Jenže za fotografiemi s trofejemi se skrývá realita, kterou fanoušci často nevidí. Nekonečné přesuny mezi hotely a letišti. Dětské nemoci během turnajů. Pocit mateřské viny. Tréninky po probdělých nocích. Neustálé rozhodování mezi rolí sportovkyně a matky.

Caroline Wozniacká, bývalá světová jednička, která se po narození dětí vrátila na okruh, otevřeně přiznává, že právě „mom guilt“, tedy pocit, že člověk nikdy nedává dost ani rodině, ani kariéře, patří k nejtěžším částem návratu.

„Moje rodina je pro mě nejdůležitější, ale zároveň miluji vítězství,“ říká Dánka. Právě tato generace hráček ale nezměnila jen vlastní kariéry. Změnila celý systém ženského tenisu.

Klíčovou postavou se stala Viktoria Azarenková. Když v roce 2016 porodila syna Lea, WTA prakticky nenabízela žádnou ochranu mateřství. Žádné placené volno. Žádnou systémovou podporu. Návrat závisel téměř výhradně na vlastních financích a obětování kariéry. Azarenková se po návratu stala jedním z nejhlasitějších hlasů volajících po změně. A výsledky jsou dnes vidět.

WTA představila jeden z nejprogresivnějších programů v ženském sportu. Ve spolupráci s fondem Public Investment Fund vznikl systém placené mateřské dovolené, podpory léčby neplodnosti i příspěvků na IVF nebo zmrazení vajíček. Program se týká více než 300 hráček.

Belinda Bencicová, která se po narození dcery Belly bleskově vrátila zpět do elitní desítky, označila nový program za „naprosto úžasný“. A není divu. Právě hráčky mimo absolutní špičku totiž často stály před brutální volbou. Kariéra, nebo rodina.

„Dává to hráčkám možnost nemuset si vybírat mezi kariérou a rodinou,“ vysvětluje olympijská vítězka z Tokia. Tenis se tak znovu stává jedním z průkopníků ženského sportu. Stejně jako kdysi v boji za rovné prize money, dnes otevírá debatu o tom, že mateřství nemusí být překážkou profesionální kariéry.