Článek
O tom všem, ale i dalších plánech, si hráč, jemuž na světovém žebříčku ATP momentálně patří 16. příčka, povídal s novináři doma v rodném Prostějově na tamní radnici, kde mu starosta František Jura (ANO) poděkoval za reprezentaci města.
Už vás přebolelo, že jste si v Austrálii nemohl zahrát utkání, na které jste se tak těšil?
Předně musím říct, že celkově se mi australská štace, respektive začátek sezony, podařil nad očekávání, byť se ten poslední duel, k němuž jsem měl nastoupit, ani neuskutečnil.
Samozřejmě je škoda, že jsem ho nehrál a mrzí to. Mohl to být velký zápas, asi jeden z mých největších doposud. Když se ale na to dívám zpětně, tak zdraví je přednější. Rozhodnutí nehrát bych zpátky nevzal. A také jen já a Carlos Alcaraz jsme z Austrálie odjeli neporažení.
Vyhrál jste turnaj v Aucklandu, poprvé v kariéře jste prošel na grandslamu do 4. kola. Měl jste fazónu, a tedy i šanci posunout své maximum ještě dál. Jak těžké bylo rozhodnout se, že s Djokovičem hrát nebudete?
Chvíli jsem nad tím přemýšlel. Už kolo předtím jsem však šel přes moji pomyslnou bariéru. Už tam to bylo riskantní. Jsem rád, jak to nakonec dopadlo, že mohu být zpátky na kurtu a připravovat se na další turnaje.
Jakub Menšík
Teď už jste zcela v pořádku?
Ano. Cítím se dobře. Rekonvalescence šla podle plánu. Byl jsem celý minulý týden tady v Prostějově a od jeho poloviny jsem mohl začít s postupným tréninkem. V neděli jsem pak poprvé trénoval na sto procent. Teď mám týden na to, abych se co nejlépe připravil na turnaj v katarském Dauhá, kde se na kurty vrátím.
Můžete blíže popsat vaše zranění a prozradit také, jak probíhala rehabilitace?
Před osmifinále jsem měl trhlinu v břišním svalu dlouhou sedmnáct milimetrů. Zní to strašně, ale díky tomu, že jsem nenastoupil do utkání s Novakem, léčba trvala jen čtrnáct dnů. V opačném případě bych riskoval, že by se všechno natáhlo na šest týdnů. Rekonvalescence začala brzy a sval se dal rychle do pořádku. Byl jsem zkrátka v dobrých rukou profesora Pavla Koláře, který se o mě perfektně postaral.
Vynechat jste musel i daviscupové utkání se Švédskem. Co jste říkal na to, jak to vaši kolegové odehráli?
Zvládli to perfektně. Jsem za to rád a doufám, že v září, kdy se ve druhém kole stejně jako loni utkáme s Američany, už zase budu součástí týmu.
Duel s USA, a ještě v domácím prostředí, je asi pro všechny české hráče, ale i tenisové fanoušky velkým lákadlem?
Je to fantastická výzva, zvláště po loňsku, kdy jsme je dokázali porazit v Americe. S nimi nehrajeme každý den. Naposledy jsme se to rozdali kromě toho duelu v minulém roce snad před patnácti lety. Je to prostě něco výjimečného. Je to jedna z tenisových velmocí se spoustou vynikajících hráčů. Lidi je uvidí doma. To je pro ně něco úžasného. Budu se na to těšit a doufám, že zopakujeme stejné výkony a zase postoupíme.
Jaké jsou vaše plány pro následující týdny a cíle pro letošní sezonu?
V úterý odlétám do Dauhá, kde budu hrát pětistovku, pak budu pokračovat v Dubaji. Poté mě čekají tisícové turnaje v Indian Wells a Miami. Po absenci, kterou jsem měl, jsem hodně natěšený. A cíle? Tím největším je zdraví. A to pro každého tenistu. Sezona, která trvá jedenáct měsíců, není nic jednoduchého. Je krutě nabitá. Chci zkrátka hrát co nejvíce turnajů, na kurtu strávit co nejvíce času. A na to musím být v pořádku.
Jak už jste konstatoval, čeká vás mj. i turnaj v Miami, kde jste loni vybojoval premiérové vítězství na okruhu ATP. Bude to pro vás návrat na místo, kde se pro vás změnil tenisový svět, nebo jen jeden turnaj z mnoha?
Čeká mě tam obhajoba titulu, takže určitě to pro mě bude něco nového. Tlak na sebe ale nevyvíjím vůbec. Ten přichází z okolí. Třeba prostřednictvím právě takových vašich otázek. Beru to jako jeden z dalších turnajů. Jak už jsem říkal, sezona trvá 11 měsíců v roce a člověk nikdy neví, kdy to přijde. Určitě se do Miami však rád vrátím. Přišel tam opravdu jeden z největších zlomů v mé tenisové kariéře. Moc se tam těším, chci si to znovu užít a předvést tam ten nejlepší tenis.
Mluvil jste o tom, že vaším hlavním cílem pro letošní rok je být zdravý. Co z pohledu světového žebříčku ATP, stanovil jste si nějakou metu?
Ano, ale nechám si to pro sebe. Po loňsku, kdy jsem prozradil všechno celému světu, jsem si uvědomil, jaký tlak přišel ze všech stran. Proto jsem se letos rozhodl jít jinou cestou, nechat to jen v nejužším týmu. Ani rodiče nic neví.
