Článek
Jak hodnotíte letošní sezónu, loni se vám dařilo lépe, pociťujete tlak z obhajob?
To bych ani neřekl. Myslím, že jsem loni nahrál více bodů, protože jsem hrál turnaje nižší kategorie, kdežto letos hraju pouze challengery. Hodněkrát jsem prohrál hned v prvním kole, takže zápasová praxe není taková jako loni. Nyní se ale cítím velmi dobře, poslední tři, čtyři turnaje forma stoupá.
Spousta hvězd je zraněná a padá žebříčkem dolů, Rafael Nadal nabízí řešení sestavením dvouletého žebříčku, v kterém by byl menší tlak na obhajoby, jak se na tuto možnost díváte vy?
Těžko říct, systém, který máme teď, funguje velice dobře. Samozřejmě ten tlak z obhajob tam je, ale ten tam bude vždycky. Samozřejmě, když se někdo zraní, tak je to složité, ale existuje chráněný žebříček, takže myslím, že není třeba systém měnit.
Za měsíc vás čeká US Open, kde jste loni prošel přes kvalifikaci do hlavní soutěže.
Nepojedu tam pod nějakým tlakem, že jsem se loni kvalifikoval, že to musím zopakovat. Grandslamové kvalifikace jsou strašně vyrovnané, jsou tam vlastně samí sousedé ze žebříčku. Nepotkáte tam lehkého soupeře.
Říká se, že třetí kolo kvalifikace na grandslamech je vůbec tím nejnáročnějším utkáním na psychiku tenisty.
Samozřejmě, ten tlak je tam znát, už jste tak blízko velkému úspěchu, že to někomu může svazovat ruce.
Los vám do prvního kola hlavní soutěže ve Flushing Meadows přisoudil Bulhara Dimitrova. Přál jste si hvězdu nebo naopak někoho hratelnějšího?
Neřešil jsem to, byl jsem ohromně šťastný, že jsem se vůbec do hlavní soutěže dostal. Pak když jsem viděl na losu Dimitrova, tak jsem věděl, že bude extrémně složité vyhrát, ale na druhou stranu bylo jasné, že budeme hrát na velkém kurtu, že to bude velký zážitek. Člověk nikdy neví, kdy se mu to znovu poštěstí, tři sety s Dimitrovem na velkém kurtu, spousta lidí.
Ke kvalitě jste přispěl i vy bekhendovým prohozem, který stanice Eurosport zařadila do výběru Top 5 úderů prvního kola.
Jo, to jsou věci, za které si člověk nic nekoupí, ale samozřejmě to potěší. Celý ten zápas byl ohromný zážitek, určitě zatím největší v kariéře.
V lednu letošního roku jste se úspěšně kvalifikoval i do hlavní soutěže Australian Open, jak byste americký a australský grandslam porovnal?
Lépe se mi hrálo v Austrálii, kde je beton o něco pomalejší, takže mi to sedělo více. Ale zase jsou tam strašlivá vedra. V New Yorku jsou také hodně náročné podmínky, ale ne tolik jako v Melbourne. Výhodou Austrálie je, že to je vlastně první turnaj po zimní přípravě, takže se cítíte fyzicky moc dobře. Oba jsou to neskutečné turnaje s neuvěřitelnou tradicí.
Na který grandslam byste se raději vrátil?
New York mám rád, miluji velkoměsta a v New Yorku jsou i lidé takoví živější, takže tam. I v samotném areálu US Open je živější atmosféra.
Po wimbledonském semifinálovém maratónu mezi Isnerem a Andersonem se hodně řešilo, jestli by se neměl v pátém setu hrát tiebreak.
Myslím, že v pátém setu by se tiebreak měl hrát. Když se někdo dostane v pátém setu do koncovky, tak je zkrácená hra nejlepším řešením. Na letošním finále bylo fakt nespravedlivé, že Anderson, i když měl den na regeneraci, byl prostě vyřízený a zápas trošku ztratil náboj.
Jaké máte plány a cíle do zbytku sezóny?
Příští týden jedu ještě na antuku do Liberce, ale pak už bych chtěl přejít na beton, kde se letos cítím opravdu dobře. Konkrétní cíle si nedávám. Obhajuju teď docela dost bodů, ale uvidíme, jak to dopadne. Hlavní je, že se herně cítím opravdu dobře.