Článek
"Djokovičova nadvláda je pořád zřetelná, ačkoli se letos zasekl na třetím grandslamu. Nejcennějším vítězstvím pro něj každopádně bylo semifinále French Open s Nadalem, který si udělal na Roland Garros svůj obývák.
Když šlo Djokovičovi na US Open o kalendářní grandslam, který naposled v roce 1969 vyhrál Rod Laver, tak se mu to nepodařilo kvůli Medveděvovi. Hodně mu šlo i o olympiádu, kterou ještě nevyhrál, ale tam ho zastavil v semifinále Zverev. Se Srby pak uhrál 'jen' semifinále Davis Cupu, takže ta koncovka se mu tolik nevydařila.
Ve 34 letech je to ale nejen psychicky nejodolnější hráč, on na sobě stále pracuje. Třeba i ty čtyři debly, které odehrál v Davis Cupu, mu zase pomůžou, protože jeho jediná slabina je hra na síti.
Je obdivuhodné, jak na sobě maká. Jen je u něj zádrhel v té jeho tvrdohlavosti, kdy odmítá očkování. Nechápu to. On je obrovský sportovní idol a je to špatný příklad pro ty ostatní. Uvidíme, mezi přihlášenými na Australian Open je. Pokud by ale nakonec chyběl, tak tím asi ovlivní i některé další hráče, což by byla škoda.
Tenistky? Každá může porazit každou
Tahle sezona však i přes celosvětové covidové problémy dopadla pro tenis dobře. Ženy, stejně jako v posledních letech, měly čtyři různé grandslamové vítězky. Tam může porazit prakticky každá každou.
Nejnečekanější, což je pro nás velice příjemné, byla vítězství Krejčíkové v Paříži a Raducanuové na US Open. Vítězství Bartyové na Wimbledonu se čekalo, suverénně se udržela na prvním místě žebříčku. Ale jinak se to tam totálně mele. Do toho olympiáda a s ní pátá vítězka velikého turnaje Bencicová. A na závěr ještě Muguruzaová ovládla Turnaj mistryň.
Kateřina Siniaková (vlevo) a Barbora Krejčíková s pohárem pro vítězky Turnaje mistryň.
Důležitá je silná stopa českého tenisu. Finále hrály i Plíšková ve Wimbledonu a Vondroušová na olympiádě. Nejúžasnější ale byla šňůra 15 vítězství Krejčíkové na přelomu května a června, když vyhrála Štrasburk, absolutně překvapivě French Open a ještě tři kola ve Wimbledonu. Tahle série jí dokonce dala možnost bojovat o první místo na světě. V závěru sezony už se ale dalo čekat, že to vysoké tempo neudrží.
Největší problém tenisu v současnosti, ať si to srovnáte s jakýmkoli jiným sportem, je ta proklatě krátká pauza po sezoně. Vždyť špičkoví hráči a hráčky mají jen týden, deset dnů na to, aby si odpočinuli a pak se najíždí na další sezonu. Za chvíli, aby už zase balili do Austrálie."
Jan Kukal
Tenisový mistr ČSSR, dlouholetý daviscupový reprezentant, později trenér. Jeho spoluhráčem ve čtyřhře býval zejména Jan Kodeš, se kterým hrál i na mezinárodních turnajích. Dosáhli spolu semifinále na French Open 1972 a čtvrtfinále Wimbledonu 1973. S čs. týmem dosáhl vítězství v Poháru federace 1983. Jako kouč spolupracoval s Ivanem Lendlem, Hanou Mandlíkovou, Thomasem Musterem či Jiřím Novákem.
