Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - Šestinásobná grandslamová vítězka patří na okruhu WTA mezi ty nejméně oblíbené soupeřky Plíškové. V římském finále v roce 2021 od Polky schytala potupných 0:6, 0:6. V All England Clubu ale 34letá Češka věřila v příznivější konstelaci. I když varovala před podceněním Šwiatekové, která možná nemá sezonu, na jakou byla zvyklá, ale „pořád je top 3.“
Diváci lační dramatu měli ovšem smůlu. K bitvě nedošlo. Jakousi zápletku přinesl jen začátek druhé sady, kde šla Plíšková do vedení 2:0, jenže soupeřka čtyřmi gamy otočila a zápas za 70 minut skončil podle očekávání.
„Těžký začátek, hodně špatný. Nedala mi moc prostoru dostat se do zápasu. Pak jsem se trochu chytila, ve druhém setu bylo dost šancí, hodně gamebalů. Ale ona na mě neustále vytvářela tlak a mně se proti takovému stylu nehraje dobře. Nezahraje dvakrát do stejného rohu, takže jsem byla pořád v pohybu, a to není moje nejsilnější stránka. Nemám na ni úplně ideální hru,“ rozebírala poražená strojové představení Polky.
Pro Plíškovou to byl padesátý grandslam kariéry v hlavní soutěži. „Fakt? No to je hrůza, to jsem ani nevěděla.“ Dvanáctkrát hrála v Melbourne a v New Yorku, třináctkrát v Paříži a ve Wimbledonu. Celková zápasová bilance 91-50.
„Mohla jsem dopadnout líp. Tohle byl pro mě asi jeden z nejtěžších možných losů. Jsem ale ráda, že jsem tady byla. Přijela za mnou ségra s malým, takže to byl moc hezký týden. Dostala jsem se i do města, což jsem v předchozích letech vůbec nestíhala. Tentokrát jsme byli ubytovaní blíž centru, takže to byl trochu jiný Wimbledon. Nebudu to hodnotit úplně negativně,“ vyprávěla s tradiční kulometnou kadencí.
Navíc si zahrála na nejposvátnějším kurtu tenisové historie. Jestli to byla rozlučka s All England Clubem, jak avizovala, tak s parádní kulisou. „Na vedlejších kurtech bývá větší hluk a ruch. Dostat se na centr je vždycky něco výjimečného.“ Však si na něm před pěti lety zahrála i finále. „Krásné zážitky,“ přikývla Plíšková.
Kdo má pocit, že už si porážky tak nebere, je ale na omylu. „Štve mě to pořád stejně. Tahle prohra asi nebude patřit mezi ty nejbolestivější, ale naštvaná jsem po každé. Pořád si myslím, že mám na to porážet kvalitní hráčky.“
Právě kvůli tomu Plíšková odmítá definitivně zabouchnout dveře. „Sezonu určitě dokončím. Co bude příští rok, to uvidíme. Hlavně podle toho, jak na tom bude moje tělo. Je to čím dál náročnější. Mám za sebou spoustu sezon, kdy jsem hrála prakticky od začátku do konce a moc jsem nevynechávala.“
Po třicítce ale i Plíšková poznala, že není nerozbitná. „Dřív jsem byla skoro deset let prakticky bez zranění. Teď se občas probudím a něco mě bolí, ani pořádně nevím proč. Mám problémy s kotníky, což jsem dřív vůbec neznala. Přípravu teď musím přizpůsobovat zdravotnímu stavu. Občas bych potřebovala trénovat víc, ale nejde to. Nechci riskovat, že pak budu muset vynechávat další turnaje. Myslím si, že bych se ještě mohla dostat do lepší fyzické kondice, ale možná by to bylo na úkor zdraví.“
Motivace vůbec nechybí, ale tělo víc bolí. „Člověk přemýšlí, jestli to všechno stojí za to, kdyby pak třeba nemohl normálně chodit nebo si jít zaběhat. To bych určitě nechtěla. Věřím, že to tak nedopadne, ale s přibývajícími roky jsou ta rizika větší…“
