Článek
„Díky tomu máme v archivu neuvěřitelnou sbírku: výstřižky z novin, pozvánky na různé akce, vstupenky. Všechno jsou originály, nic není naskenované, a právě v tom je podle mě jejich kouzlo,“ říká kurátor expozice Karel Tejkal z Českého tenisového svazu.
Kromě Sukové tehdy reprezentovaly Československo Hana Mandlíková, Regina Maršíková a Andrea Holíková. „Potkáváme se jednotlivě na obědech, večeřích nebo při různých akcích, ale v kompletním složení jsme spolu od roku 1986 nebyly,“ těší se Suková.
Trofej pro šampionky si ale tehdy z Prahy po finále proti Československu odvezly Američanky v čele s Martinou Navrátilovou, která se do rodné země vrátila po jedenácti letech od své emigrace. A publikum v Praze jí tehdy bouřlivě fandilo.
Helena Suková v Poháru federace 1986 na Štvanici.
„Našla jsem i speciální barevnou brožuru, která byla krátce před distribucí stažena, protože obsahovala barevné fotografie Martiny. Nakonec se prodávala už jen černobílá verze,“ připomíná Suková, jaké rarity bude možné vidět na výstavě, která by se měla stát jádrem budoucí Síně slávy českého tenisu.
Bývalá světová čtyřka v singlu, vítězka devíti grandslamů v deblu a členka Mezinárodní tenisové síně slávy velkoryse věnovala do vznikající expozice i řadu svých cenných pohárů.
„Vlastně téměř všechno, co jsem měla doma, kromě olympijských medailí a wimbledonských trofejí. Ale myslím, že jednu wimbledonskou jsem nakonec také darovala,“ líčila Suková. „Je skvělé, že se podaří vybudovat tenisové muzeum. Vždycky jsme obdivovali muzea na Roland Garros nebo ve Wimbledonu a teď budeme mít vlastní. Tahle výstava je prvním krokem. Časem bude potřeba větší prostor, aby bylo možné vystavit více exponátů. Věřím, že se to podaří, protože český tenis si to zaslouží.“
Další artefakty dodají i spoluhráčky Sukové. „Jsem v kontaktu s Hanou Mandlíkovou, která přislíbila, že přiveze jednu ze svých raket z počátku kariéry. Další bývalé reprezentantky také přislíbily zajímavé exponáty,“ dodal Tejkal.
Bývalá tenistka Helena Suková na výstavě k Poháru federace 1986 na pražské Štvanici
Vzpomínkám na dění z roku 1986 se Suková a spol. o víkendu jistě nevyhnou. „Všichni věděli, že dorazí Martina (Navrátilová) i Chris Evertová, takže Američanky přijely v nejsilnější možné sestavě. Martina později říkala, že měla pocit, že ji všude někdo sleduje… I ostatní týmy přivezly své nejlepší hráčky – Gabrielu Sabatiniovou, Steffi Grafovou. Taková koncentrace světových hvězd byla mimořádná.“ Na tehdy 17letou Grafovou má Suková i jednu vzpomínku. „Spadl jí tu na nohu slunečník a zlomil jí palec…“
Česká televize občas připomene záznam finále, v němž nejprve Suková těsně podlehla Evertové a pak byla Mandlíková nepříjemně zaskočena reakcemi publika, které spontánně fandilo emigrantce Navrátilové.
„Nebylo to proti nám osobně, spíš to byla reakce na Martinin návrat. Po našich porážkách ve dvouhrách jsme ale nechtěly nastoupit ke čtyřhře, protože jsme měly pocit, že nám stejně nikdo nefandí. Nakonec nás ale přesvědčili a zápas jsme odehrály. Tehdy jsme byly zklamané, ale dnes Pohár federace 1986 vnímám jako skutečný svátek tenisu,“ dodala Suková, která připomněla i tehdejšího kapitána Jiřího Medonose, který před necelými třemi lety zemřel.
„Byli jsme spolu v kontaktu prakticky až do konce jeho života. Měl velkou zásluhu na českém tenisu, získal i cenu fair play za celoživotní přístup ke sportu. Určitě by z této výstavy měl radost. Stejně tak se jí bohužel nedožil ani náš tatínek, který byl tehdy předsedou svazu a měl organizaci celé akce na starosti.“
Cyril Suk starší byl navíc skutečným nadšencem, který jakoukoli zmínku o tenise pečlivě archivoval. „Vystřihoval úplně všechno, co se o tenisu objevilo v novinách. Všechno pečlivě lepil do alb a svazoval. Pro historii je skvělé, že se to zachovalo. Je důležité připomínat mladým hráčkám i hráčům, čeho jejich předchůdci dosáhli. I z malé země, jako je Česká republika, vzešli lidé, kteří dosáhli světových úspěchů. A právě to může být inspirací pro další generaci,“ říká trefně Suková.
