Článek
Nedávný finalista z Queens’s Clubu, kde vyzrál na britského favorita Jacka Drapera a ve finále tvrdě vzdoroval i loňskému wimbledonskému vítězi Carlosi Alcarazovi, před začátkem travnatého grandslamu vyfasoval nálepku černého koně. Před dvěma lety už v All England Clubu postoupil do osmifinále, loni tu chyběl kvůli vážnému zranění zad. A letos? I ve druhém kole budou na Lehečku nízké kurzy v souboji s Italem Mattiou Belluccim.
„Na trávu se těším každý rok, říkám tomu přirozený povrch,“ popisoval 25. hráč světa, který má na zelený podklad ideálně postavenou hru: přísný servis (Dellienovi nasázel 22 es) a jedovaté rány k lajnám. V prvním kole Lehečka napálil 57 vítězných úderů. Když po ztraceném setu chytil rytmus, už se proti němu vítěz prostějovského antukového challengeru nechytal.
„První kola jsou vždy zrádná, takže jsem rád, že jsem postoupil. Úvodní set byl spíš o zvykání si na podmínky i soupeře. Po něm už jsem si našel, co jsem potřeboval. Využíval jsem jeho slabého druhého servisu a hlavně jsem zlepšil ten svůj. Pak už moc neměl šanci mi zatápět,“ řekl podle ČTK po postupu do dalšího kola Lehečka.
Lehečkův tenis je stavěný na dynamice, jakmile se podklad výrazně zpomalí, nastane problém. „Jak se kariéra vyvíjela, tak lidi okolo mě i já jsme cítili, že moje hra a to, jak se na kurtu projevuju, se hodí na rychlé povrchy a potřebuje dobré odskoky,“ líčil pro Sport.cz na letošním Roland Garros český chasník z Kněžmostu. V souboji s Jannikem Sinnerem v Paříži uhrál jen tři gamy, když nedokázal proti světové jedničce ukončovat výměny.
„Když se Jirkovi nedaří, tak je to tenisově vidět. Trochu mi připomíná Berďu (Tomáše Berdycha). Pokud mu to jde, je to super. Když ne, tak se mu hůř hledají ty únikové cesty,“ řekl na Lehečkovu adresu dvojnásobný daviscupový šampion Radek Štěpánek.
Na trávě ale česká naděje dokáže svoje zbraně využívat mnohem líp. „Přizpůsobit se není pro mě tak těžké. Mám hru, kdy mi tenhle povrch pomáhá být ještě efektivnější.“
Lehečka měl tradičně skvělý nástup sezony v Austrálii, ovládl druhý turnaj v kariéře v Brisbane a v Melbourne hrál čtvrté kolo. Po výhře nad Alcarazem a postupu do semifinále v Dauhá se ovšem zasekl. Pětkrát končil v prvním kole. „O Lehečku strach nemám, to je dříč, je jen otázkou času, kdy to nakopne,“ řekl expert Sport.cz Jan Kukal. A zase se trefil.
Už na antuce v Hamburku bylo patrné zlepšení, pak tři kola na Roland Garros a suverénní přechod na trávu plus postup do finále v Queen’s Clubu. „Když jsem byl ve Wimbledonu poprvé, nevěděl jsem co hrát. Ale teď už beru trávu jako svůj oblíbený povrch,“ dodal Lehečka. Kde jinde to dokázat než na grandslamu?
