Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - Výkony na travnatém grandslamu olomouckou tenistku posunuly na šestou příčku WTA, jenže to by z fleku vyměnila za titul. Jak dlouho bude finálovou porážku s Lindou Noskovou rozdýchávat, si netroufla odhadovat.
Dvě grandslamová finále, dvě prohry. Která byla těžší?
Jsem strašně zklamaná, je to drsná porážka. Na Roland Garros už si to přesně nepamatuju, ale tehdy jsem byla taky smutná. Pocity jsou asi podobné. Zase to byl třísetový zápas, ve kterém jsem cítila, že mám šance a můžu to překlopit na svou stranu. Ale nepovedlo se. Kdyby mi ale někdo před turnajem řekl, že budu hrát finále, brala bych to všemi deseti. Mám za sebou skvělé dva týdny a s odstupem času budu za tenhle výsledek ráda.
Dlouho to vypadalo, že směřujete k jednoznačné porážce. Jak jste se cítila?
Byl to jeden z mých nejhorších zápasů na turnaji, ty předchozí jsem odehrála určitě lépe. Začala jsem hrozně pomalu a celkově jsem se na kurtu cítila zvláštně, jako bych to ani nebyla já. Určitě se na tom podepsala fyzička. Semifinále s Coco (Gauffovou) bylo strašně těžké. Nechtěla jsem na to myslet, chtěla jsem do toho dát všechno, ale ruku v ruce s tím šly i nervy. Strašně moc jsem chtěla vyhrát, což mi od začátku svazovalo ruce. Linda navíc začala skvěle, hrála rychle, výborně servírovala.
Ve druhém setu jste ale odvrátila pět mečbolů a dostala jste publikum do varu. Neměl to být zlom v zápase?
Říkala jsem si, že přece neprohraju dvakrát 2:6. Udělala jsem maximum, abych Lindě sebrala servis a podržela si svůj. Pořád jsem věřila, že to můžu otočit. Když se mi povedl brejk a vyhrála jsem druhý set, cítila jsem obrovské momentum. Lidé mě hnali, vnímala jsem jejich podporu a říkala si, že to zvládnu. I když jsem se necítila nejlépe, rvala jsem se a padalo to tam. Stálo mě to ale strašně moc sil.
A Linda vám utekla na 0:3.
Začátek třetího setu mi protekl mezi prsty. Všechno se seběhlo strašně rychle. Ale jestli něčeho opravdu lituju, tak hned prvního gamu. Měla jsem výhodu, šla jsem do forhendu a chtěla to hrát po čáře. Jenže jsem to dala krosem a ona mě zmasakrovala. Kdybych šla do vedení 1:0, set by se vyvíjel jinak. To se ale nestalo.
Měla jste problém s tím, že na druhé straně sítě stojí hráčka, kterou dobře znáte?
Samozřejmě bych radši hrála proti někomu, koho neznám, tohle úplně nemusím. Člověk si ale nevybere. Na druhou stranu jsem Lindě finále hrozně přála. Nechci říct, že proti cizí soupeřce mívám větší motivaci, ale určitě by mi to bylo příjemnější. Linda je navíc hrozně nepředvídatelná. Skvěle podává, vůbec jsem nemohla přečíst, kam ten servis poletí. Hrála odvážně, riskovala a vyplatilo se jí to. Je to taková klidná bojovnice, která jde po každém bodu. Je strašně soutěživá a je těžké proti ní hrát na jakémkoliv povrchu.
Při slavnostním ceremoniálu jste pobavila diváky vtipem, že Linda je vaše ‚bývalá kamarádka‘.
Napadlo mě to přímo v ten moment na place. Vůbec jsem nevěděla, co mám říct, spíš se mi chtělo brečet, tak jsem ze sebe vydolovala aspoň tohle. Lidé se smáli, tak to snad dopadlo dobře.
Chvíli jste konverzovala i s princeznou Kate. Co vám po utkání říkala?
Byla strašně milá. Říkala mi moc hezká, pozitivní a motivační slova. Když jsem odešla z kurtu, prohodily jsme ještě pár vět. Opravdu moc příjemné.
Divákům jste slíbila, že se vrátíte. Jak dlouho potrvá, než zklamání přebolí?
Nevím, pár dní to určitě zabere. Finále je ale pořád skvělý úspěch. Moje hra je dobrá, zlepšuju se a na kurtu se cítím skvěle. Zvednout nad hlavu grandslamovou trofej je můj obrovský sen a cíl. Tohle je sice krok zpět, ale i obrovská motivace. Jakmile to v sobě zpracuju, chuť vrátit se a zabojovat o titul mě neopustí. Teď si ale potřebuju pár dní odpočinout. Poslední týdny na trávě byly nesmírně náročné. Chvilku si orazím a pak se začnu připravovat na betony. Cíl bude jasný.
