Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - Slečna ze skromných poměrů si šla tvrdě za svým, i když svou finálovou misi po brutálním začátku dotáhla až po třech setech. Ani na chvíli ale nezapochybovala, že si chce ze zápasu s Karolínou Muchovou odnést tu větší a prestižnější trofej.
Dochází vám, co jste dokázala?
Že jsem vyhrála Wimbledon, mi ještě nedošlo, to bude asi až za pár dní, než si to uvědomím. Celá ta moje cesta byla trošku jiná než u ostatních. Nikdy ten můj život nebyl stavěný tak, že je jisté, že tu jednou budu stát s touhle trofejí a vyhraju to. Takže je to prostě malý šok.
Jaké jste měla pocity při šampionské řeči před nabitým centrkurtem?
Docela jsem byla překvapená, že to ze mě šlo v pohodě. Vždycky si říkám, jak to člověk zvládá, když vyhraje nebo prohraje po dlouhém zápase. I to, že jsem si podala ruku s Kate (princeznou z Walesu) a potom se členy klubu, tak to bylo strašně uvolněné, protože už jsem si říkala, že teď už asi nemůžu nic zkazit.
Váš táta byl z vašeho proslovu evidentně dojatý, hlavně po tom, co jste vzkázala své mamince.
Samozřejmě jsem ji chtěla zmínit, protože tahle výhra byla hlavně pro moji rodinu.
Jaký moment bezprostředně po výhře byl pro vás nejpamátnější?
Snažím se jich zapamatovat co nejvíc, ale je to strašně těžký. V tom víru si člověk ani neuvědomí, co se děje. Vyhrála jsem grandslamové finále, wimbledonské finále, a za chvíli mám nějaký odznak pro členy. Potom si podávám ruku s Martinou Navrátilovou, s Petrou Kvitovou, na které jsem se vždycky dívala jako malá holka. Takže až moc momentů na nějakých deset nebo patnáct minut. Je to fakt něco, co si plně uvědomím až za pár dní.
Chvíli to vypadalo, že vyhrajete dvakrát 6:2, ale najednou to bylo 1:1 na sety, jak vám v tu chvíli bylo?
Ať už je jakýkoliv stav a jakékoliv skóre, tak Kája to dokáže vybojovat. Je to strašně technická hráčka, takže tam může použít servis, čop nebo útočný úder. V některých momentech jsem ale do toho mohla jít víc, to byla moje chyba stoprocentně, že hlavně na mém servise jsem možná do toho nešla a trochu jsem se zalekla. Tyhle finálové sety jsou určitě něco, z čeho se můžu poučit, ale jsem strašně ráda za to, co jsem ukázala v tom třetím setu.
Před ním jste na chvíli opustila kurt, na co jste myslela?
Opláchla jsem se studenou vodou a začala znovu. Ale nejvíc mi pomohlo něco jiného. Hned jak jsem udělala první krok mimo centrkurt, byly tam vystavené trofeje. Řekla jsem si: Já si neodnesu tu malou. Beru si tu velkou. Protože jinak by to pravděpodobně bylo životní zklamání.
Zklamaná naopak byla Karolína, co jste směrem ke své soupeřce cítila?
Pro mě nikdy není snadné hrát proti kamarádce. Na okruhu jsem si našla několik přátel a kdykoli proti sobě nastoupíme, není to jednoduché. Tentokrát jsem si od ní chtěla udržet určitý odstup. Před zápasem jsme si jen zamávaly a pozdravily se, a tím to skončilo. Myslím, že mi to během téměř celého zápasu hodně pomohlo. Musela jsem zůstat maximálně soustředěná. Ale nemyslím si, že by to, že jsme kamarádky, a doufám, že pořád jsme, nějak ovlivnilo určité momenty zápasu.
Věděla jste o tom, že v Přerově se stovky lidí sešly u Bečvy a společně sledovaly televizní přenos vašeho zápasu? Takže oslavy budou určitě velké.
To jsem upřímně vůbec nevěděla, to je hezké. Já myslím, že až se vrátím zpátky do Přerova, tak bude asi hodně lidí, co mě bude chtít vidět. Ale já opravdu teď na další dny netuším, jaký budu mít plán a budu se snažit tohle zpracovat co nejvíce. Za pár týdnů už zase začíná nový turnaj v Americe, takže to taky bude lekce, kterou se budu muset naučit.
Vyhrála jste grandslam ve 21 letech, teď se od vás asi bude čekat, že všechny zválcujete, co myslíte?
Až tohle za pár týdnů přejde, tak asi budu chytřejší. Teď vlastně nevím, co si mám vůbec myslet o tomhle dni, o tomhle momentu. Uvidíme, co si z toho vezmu. Výhra je to určitě obrovská. Jsem ze sebe nadšená. Ale na druhou stranu nejsem člověk, který by měl nějaké přehnané sebevědomí. Možná to trochu oslavíme drinkem, ale pak zase začíná další turnaj od nuly, takže si myslím, že člověk k tomu musí přistupovat s pokorou.
