Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - Tenhle zápas měl grády. Aby ne, když Nosková s Cirsteaovou na sebe letos narazily už popáté! V Dubaji, v Miami a v Římě se radovala Rumunka. V Indian Wells a na největší scéně ve Wimbledonu Nosková.
„Zase Sorana?“ kroutila hlavou 21letá tenistka, když se dozvěděla soupeřku pro třetí rundu. O 15 let starší Rumunka ohlásila, že rok 2026 je její poslední sezonou. A od té doby hraje famózně: finále v Římě, čtvrtfinále Roland Garros. „Nevěřím, že skončí,“ povzdechla si Nosková.
I když jsou její zápasy s Cirsteaovou obvykle solidní řežby, tahle byla zdaleka největší. Na celkový počet vyhraných míčů to bylo 107-103 pro Noskovou, na vítězné údery 34:29. Českou naději nepoložilo ani 49 nevynucených chyb. Nebojácná slečna nakonec slavila i před zraky bývalého fedcupového kapitána Petra Pály, který vedle kouče Tomáše Krupy nervózně poposedával.
„Pekelně těžký zápas. Samozřejmě jsem věděla, že to bude náročné, protože se Soranou je to tak vždycky. Čekala jsem tuhou bitvu – i když možná ne až takovou,“ tvrdila vítězka. „Jednoduše jsem ale ten zápas odmítla prohrát. Říkala jsem si, že dokud není konec, nic není ztraceno a rozhoduje až úplně poslední míč. Věděla jsem, že ona mi nedá nic zadarmo a já jí taky ne. A jsem ráda, že poslední dva míčky nakonec dopadly v můj prospěch.“
Zdaleka to ze strany Noskové nebyl perfektní zápas. „Nesmíte proti Soraně ani na chvíli ztratit koncentraci, což se mi bohužel v několika gamech prvního setu stalo a stálo mě to celou sadu.“ O to víc je potřeba bojovnici ocenit, že se nevzdala. K utkání přitom kvůli nataženému hamstringu nastoupila s ovázaným levým stehnem, ale obvaz si sama sundala a začala Rumunku drsně atakovat. „Věděla jsem, že si to prostě musím uhrát sama.“
Linda Nosková po dramatu proti Rumunce Soraně Cirsteaové.
Po dubnovém souboji ve Švýcarsku s Belindou Bencicovou, kde utíkala z mečbolů, je tu v podání Noskové další pamětihodná bitva se šťastným rozuzlením.
„Vždycky se objeví nějaký těžký moment, kterým si člověk musí projít, aby se dostal k těm příjemnějším fázím. Ona hraje do posledního míče, takže dlouho nebylo jasné, kdo má výhodu, jestli ta na servisu, nebo na příjmu. Jsem ráda, že je to za mnou,“ oddechla si Nosková. „Vnitřně je to ale strašné, nerada se do takových situací dostávám, nejraději bych všechny zápasy vyhrávala dvakrát 6:2. Ale právě tyto momenty rozhodují, obzvlášť na grandslamech. Určitě je to dobré i pro sebevědomí.“
A to se v pondělí rozhodně bude hodit. Nosková ve čtvrtém kole nastoupí proti Američance Madison Keysové, která vyřadila loňskou finalistku Amandu Anisimovovou.
„Řekla bych, že máme podobný herní styl. (Keysová) je agresivní od základní čáry a snaží se hrát co nejrychleji. Má skvělý servis, o který se hodně opírá. Bude to velký zápas, možná ale trochu jiný než ten dnešní,“ věří Nosková. Loňské osmifinále už ve Wimbledonu vyrovnala, teď ho může ještě vylepšit.
