Článek
Stříbrnou z Tokia už má doma kanoista Lukáš Rohan, ve 31 letech jeden z nejzkušenějších členů českého týmu. O tom, co ho na nové slalomové trati i v jejím okolí zaujalo, vyprávěl z Oklahomy pro Sport.cz.
Trať jste si s reprezentačními kolegy vyzkoušel už při jarním tréninkovém kempu, jak se od té doby změnila?
Naštěstí trochu ano, minimálně ve střední části. A byla to změna k lepšímu, trochu se povedlo zastavit proud vody, aby se tolik neměnil. Ale z mého pohledu má pořád k dokonalosti dost daleko, není úplně férová, ale to jsme viděli už v březnu.
Reagovali tedy organizátoři na připomínky závodníků?
Doufám, že ano, ale myslím, že sami věděli, že je třeba s tím něco udělat. Problém je, že lidé, kteří se v Americe věnují vodnímu slalomu, nejsou z Oklahomy. Tady je raftové centrum a slalom se jezdí pár dnů v roce, kdy jsou závody, teď před mistrovstvím světa častěji. Měnili systém překážek a nebyl tu nikdo, kdo tomu rozumí. Stavěli to pro potřeby komerčního raftingu, což samozřejmě chápu, ale od potřeb slalomových závodů je to dost vzdálené.
V Oklahomě se čekají extrémní vedra, příští týden mají teploty přesáhnout 40 stupňů. Připravily vás na ně horké dny v Česku na konci června dostatečně?
Je to tu hodně jiné. My se na to dost chystali pomocí heat tréninku, ale úplně se na to připravit nedá. Proto jsme sem letěli dříve, abychom se aklimatizovali. Počasí je tu navíc nevyzpytatelné, občas přijde menší bouřka, která by v Česku nevyvolala větší rozruch, tady se přeruší trénink. Je to každý den jiné, naštěstí zatím nefouká tak jako v březnu, kdy to pro náš sport rozhodně ideální nebylo. Teď dva týdny nefoukalo, tak se trochu bojím, aby to nepřišlo ten třetí závodní.
Při tréninkovém kempu si přivodilo několik slalomářů šrámy na obličeji, protože právě kvůli větru zatěžují organizátoři branky kameny, a tak nárazy víc bolí…
V úterý jsem tu viděl Slovince Petera Kauzera a měl velkou jizvu pod nosem, jedna Australanka také. Každý šťouch tak nejenže naštve, ale i docela bolí, možná je to dobrá cesta, jak se naučit nešťouchat. U těch tréninkových branek to udělali právě kvůli povětrnostním podmínkám, závodní asi tak těžké nebudou a můžou lítat.
Ve vedrech se moc neosvěžíte ani vodou, která je na trať přečerpávána z nádrže.
Je to podobné jako v Tokiu, voda je teplá. Záleží na dešti, ten ji ochladí, ale když má vzduch ke čtyřiceti stupňům, zahřeje se strašně rychle. Takže náš sport vypadá v létě super, což tedy také je, ale úplně se tady neochladíte jako ve Vltavě. Naopak v tom betonovém korytu jde teplo ze všech stran.
Na druhou stranu slalomové kanály po světě většinou přibývají právě kvůli olympiádě, tak je i pro vás fajn zase poznat nový areál, ne?
Za to jsem rád, že se podíváme na nové místo, kam bych se nebýt sportu určitě nedostal. I když v Americe jsou určitě hezčí destinace.
Už po jarním kempu jste se jako reprezentanti shodli, že Oklahoma je většinu času tak trochu město duchů a mimo tréninky tam není moc co dělat. Jak trávíte čas do startu šampionátu?
Zatím jsme měli hodně tréninků, tak času tolik nebylo. Ale teď jsme byli na prohlídce haly, kde hrají basketbalisté Thunder NBA, zjevně i organizátoři počítají, že toho tu tolik není, tak nám připravili kulturní program. (úsměv) Ale máme dost času na pasivní sport, tak jsme sledovali úspěšné tažení našich tenistek ve Wimbledonu, fotbalové mistrovství světa tu máme v příznivých časech. Semifinále Francie se Španělskem se hrálo v Dallasu tři hodiny odsud. Ale mám tu i šachy, knížky, člověk má víc času pro sebe, což také není špatné. I když já jsem spíš venkovní typ, čemuž to tu úplně nenahrává.
Doléhá atmosféra fotbalového šampionátu i do Oklahomy?
Když jsme přilétali do Ameriky, ptali se nás, jestli jedeme na fotbal, automaticky předpokládají, že cizinci sem teď jedou kvůli němu. Ale jinak je tu fotbal znát spíš prostřednictvím přenosů na obrazovkách. Když hráli Američani s Belgií, tak bylo i velké plátno u trati, na které jsem po tréninku koukal. Neřekl bych, že tu fotbalem úplně žijí, když v březnu hráli Thunder zápas, tak to prožívalo celé město. Jak tu jinak není moc co dělat, NBA je spojí.
A je v Oklahomě někde už vidět, že přesně za dva roky se tam budou konat olympijské soutěže ve vodním slalomu a softbalu?
Ničeho jsem si nevšiml. Když se bavíme s místními, vědí o tom a jsou rádi, věří, že to může Oklahomě pomoct. Ale zatím se slalomový areál vrátí ke komerčnímu provozu s raftingem a třeba příští rok to začnou víc chystat.
Dělá s vámi něco, když závodíte v olympijském areálu, byť na vedlejší trati? Dodává vám to motivaci se pokusit o třetí olympiádu v řadě?
Věřím, že pro spoustu lidí to tak je. Když jsem přijel poprvé do Paříže na nový kanál, přesně takový efekt to mělo, ale tady ne. Už jsem v jiné pozici, dvě olympiády jsem zažil, nemám před sebou teď Los Angeles 2028 jako hlavní cíl. Spíš se soustředím na přítomnost. V Paříži to stejně bylo nejvíc, co můžu se slalomem zažít. V Los Angeles budeme spolu se softbalem odstřižení, nebude to mít to olympijské kouzlo, abych si řekl, že teď budu dva roky makat, abych se sem jako jediný český kanoista nominoval. Vím, co to obnáší a co je třeba tomu obětovat.
Na druhou stranu světovým šampionátem začíná kvalifikační období pro olympiádu. Je znát, že už startuje boj o místenky?
Těch závodů se v ní jede devět a počítá se pět nejlepších výsledků. Pro někoho to může znamenat přidaný stres, ale primárně je to ten nejdůležitější závod sezony v novém místě, myslím, že olympiádu ještě moc závodníci řešit nebudou.
Jakou v Oklahomě očekáváte diváckou atmosféru? Snaží se organizátoři šampionát propagovat?
Koukám tu z okna a vidím jeden billboard propagující šampionát, ale přijde mi, že je natočený tak, aby ho nikdo neviděl. (úsměv) To promo je minimální, sám jsem hodně zvědav, kolik lidí přijde. Američané jsou pasivní fanoušci a teď se nehraje univerzitní sport ani NBA, tak by je šampionát mohl nalákat, jestli se to k nim dostane. A záleží i na počasí, ono sedět ve čtyřiceti stupních na tribuně, to bych asi nechtěl absolvovat ani já.
