Článek
Na první pohled pochopitelně vysoce pozitivní. Předvést takový obrat, tomu lze jen zatleskat a smeknout. Ani největší plzeňští optimisté v takový scénář před utkáním nevěřili. Kováč zkrátka dokázal s Viktorií fotbalový zázrak.
Fanoušci i experti si tudíž zákonitě kladou otázku: jak je možné, že mužstvo, které bylo v herní i výsledkové krizi, bylo emočně mrtvé a před týdnem v Bělehradě bylo zralé na ručník (prohra 0:3 byla hodně milosrdná), dokázalo povstat k takovému výkonnostnímu obratu? Jak je možné, že viktoriány začal fotbal zase bavit?
Jasně, příchod nového trenéra znamená většinou pro tým značný impulz. To je nepopiratelný fakt. Hráči se chtějí ukázat, vyhodí z hlavy nahromaděnou frustraci, v kabině se vyčistí vzduch. Zažehnou v sobě novou motivaci a energii.
Nicméně výkonnostní vzestup Plzně během pár dnů je až nenormální. Nejspíš se tím potvrdila zpráva, že chemie mezi odvolaným trenérem Martinem Hyským a částí týmu nefungovala. Zatímco duel v Bělehradě mnozí z viktoriánů odehráli bez zájmu a rozhodně se nepředřeli, v odvetě se byli schopni rvát za tým do roztrhání těla.
„Když se změní trenér, je to vždycky impuls. A ten impuls přinesl nový trenér a jeho asistenti veliký. V podstatě do nás jenom dávali energii a moc ani neřešili taktické věci. Samozřejmě jsme měli taktickou přípravu, změnili jsme bránění, presink. Ale pořád nám opakovali, že základem bude energie. Ať chytneme lidi, ať chytneme hlavně sebe. A neustále nám tvrdili, že odvetu je možné zvládnout,“ prohlásil záložník Lukáš Červ.
Kováč potvrdil, že je fantastický motivátor. Do hráčů nalil energii, sebedůvěru, kuráž. Nadstavba ale byla už na nich. Po dlouhém čase se Západočeši fotbalem bavili, jezdili jako pily. A byli za to odměněni. Byť jim samozřejmě významně pomohlo zbytečné vyloučení Bukariho v úvodu druhého poločasu.
„Naším cílem bylo hlavně zápas vyhrát. Ne všechno bylo perfektní, třeba v práci bez míče jsme měli velké rezervy. Nicméně, za dva dny toho hráči vstřebali dost. Přesně takový zápas ale tým potřeboval, může být zlomovým momentem pro další průběh sezony,“ uvedl Kováč.
V pozápasových rozhovorech ale euforii obecně mírnil. Naprosto správně. Hrál dlouhé roky fotbal na nejvyšší úrovni, tudíž dobře ví, že je naprosto zcestné si myslet, že teď už všechno pojede jako po másle a Plzeň nasází každému dalšímu soupeři bůra.
Ostatně, jestli léčba Kováčem zabrala, bude možné objektivně posoudit až po dvou, třech měsících. Šestačtyřicetiletý kouč si je toho dobře vědom. „Postup je skvělý, je důležité, že budeme hrát Evropskou ligu. Jenže my musíme vyhrávat pořád. Hned za tři dny musíme doma porazit Slovácko,“ pronesl Kováč. Tedy v překladu: jedna vlaštovka jaro nedělá, příště se jede zase od nuly. Tečka.
