Článek
K řádkům 2013 Vavřinec Hradilek, 2015 Jiří Prskavec, 2017 Ondřej Tunka, 2019 Jiří Prskavec a 2022 Vít Přindiš přibude vygravírovaný nápis 2026 Jakub Krejčí.
Právě Hradilek seděl po Krejčího boku. Olympijský medailista pomáhá svému nástupci na světovém trůnu s marketingem. „Má za sebou dlouhou kariéru na vodě a všichni ho poznávají jako celebritu z Asia Expressu,“ dobírá si Krejčí parťáka po jeho vítězné účasti v televizní reality show.
„Důvěřuju mu, vnitřně jsem přesvědčen, že to je dobrá cesta, a doufám, že to nepokazí ani naše přátelství,“ říká Krejčí. V jedné věci už čtyřiadvacetiletý Jihočech Hradilka trumfl. A vlastně i všechny kajakáře historie.
Nikdo z předchozích světových šampionů na kajaku nedokázal v témže roce získat i evropské zlato. „Tenhle rok byl celý nad očekávání. Na to se bude těžce navazovat,“ pousmál se při ohlédnutí za životní sezonou.
„Hodně i mentální energie jsem věnoval mistrovství světa, po loňském stříbru jsem se chtěl posunout a zbývala už jen jedna příčka,“ líčil. Svůj plán splnil, posunul se až na samotný vrchol.
Jenže zatímco obvykle po úspěšném světovém šampionátu následují oslavy a dovolená, letos významná část sezony teprve startovala. Šampionát se konal už v půlce léta, ve stejném termínu, jako se v Oklahomě pojede za dva roky o olympijské medaile.
A byl prvním ze závodů, v němž se sbíraly body do olympijské kvalifikace; následovaly ještě dva Světové poháry a mistrovství Evropy.
„Nebylo snadné na ně najít koncentraci,“ připouští Krejčí. Také hned první závod po šampionátu na olympijské dráze v Paříži skončil na pohled senzací. Muž, který krátce předtím vyhrál mistrovství světa, byl najednou úplně poslední v kvalifikaci. Za reprezentanty Peru, Řecka či Singapuru.
Až takový pokles koncentrace? Příliš mnoho oslav? Kdepak, důvod byl prozaičtější. Krejčímu vypadla šprajda, která brání vodě, aby natekla do kajaku. Ten se tak začal potápět.
„Ale nikdy jsem nechtěl mít nedokončenou jízdu, tak jsem počkal, než projedu cílovou čárou, a pak opustil loď. Sice se čtyřmi padesátkami a neprojetými brankami, ale dokončil jsem,“ usmíval se.
Nezvyklou situaci bral s humorem, ale místo stovek bodů do olympijské kvalifikace si připsal jen dvacet. Z pohledu boje o Los Angeles (v případě slalomářů o Oklahoma City) žádný zásadní problém, čtyři z devíti výsledků v letošním a příštím roce se škrtají.
Krejčímu se ale výrazně snížila naděje na ovládnutí Světového poháru a v letošním olympijském žebříčku je až patnáctý. První tři přitom mají podle českých pravidel jistotu týmu pro příští rok, což se na kanoi povedlo Tereze Kneblové.
„Vždycky je jednodušší, když na jaře nemusíte řešit stresy. Dva víkendy rozhodnou o celé sezoně, pro někoho i o kariéře, takže mě to trochu mrzí,“ přiznává Krejčí.
Mistr Evropy i světa ve vodním slalomu Jakub Krejčí.
V minulosti přitom medaile z mistrovství světa přednominaci zajišťovala, v předolympijské sezoně se ale vychází z olympijského žebříčku. „Bylo to napsané černé na bílém dopředu. A za to, že mi to nevyšlo, si můžu sám,“ nestýská si.
Nyní ho čeká trenérská změna, což po tak úspěšné sezoně nebývá obvyklé. Krejčího dlouholetý kouč Jan Vondra si dopřál jakýsi trenérský sabatikl, věnoval se surfingu a focení, pod letošními úspěchy je tak podepsán Ondřej Tunka. Po roční výpomoci bývalého mistra světa se Krejčí vrací k Vondrovi.
„Nebylo to těžké rozhodování. Tuňákovi se letos narodil syn, nemohl by objet všechna zimní soustředění. Honza dítě, pokud vím, nemá, tak nám bude schopen věnovat veškerý čas. Od listopadu se u něj celá skupina hlásíme, už nás lákal, že má nové trenérské metody a že si budeme zvykat na bolest,“ usmívá se.
Co ho čeká? „Já nechtěl nic vědět dopředu, abych se nesbalil a neodjel pryč,“ vtipkuje Krejčí. Jisté je, že zůstane u toho, co se letos osvědčilo. Včetně meditace, k níž ho přivedl právě Tunka. A Krejčímu pak pomáhala popasovat se s tlakem, který si dominantními výkony od začátku sezony na sebe vytvořil.
Vždy večer před spaním propojil tradiční uvolnění mysli s moderními technologiemi. „Stáhl jsem si aplikaci s meditačními kurzy. Zavřu se do tiché místnosti, paní říká, co mám dělat, a já začnu dýchat a snažím se nemyslet na věci kolem. Žijeme v rychlém světě, pořád máme v ruce telefon a přemýšlíme, co jsme nestihli. V ten moment se snažím jen vnímat své tělo,“ popisuje.
