Článek
Slavnostnímu ceremoniálu ale předcházel vtipný moment, kdy jste na vyhlášení čekal jen v trenkách, zatímco vám trenér Ondřej Tunka běžel pro kalhoty z oficiální soupravy. To jste si na stupně vítězů před závodem nevěřil, nebo to byla pověrčivost?
Ani jedno, spíš si věci nepřipravuju. Měl jsem je nahoře v posilovně v našem zázemí, kde koukáme na video a trávíme čas před startem. Nedám je přece trenérovi do kapsy, aby je bral s sebou. Říkal jsem si, že tam jsou na dosah a zvládnu tam někoho poslat, ale nějak jsem to nezvládl a řešil jsem to na poslední chvíli. Musel jsem počkat, až mi je donesou, abych nahoře na pódiu nedělal ostudu.
Pak už jste si mohl vychutnat premiérové pohárové vítězství ve slalomu…
Tohle je nejlepší první vítězství, jaké jsem si mohl přát. Věřil jsem si, že na to mám a dokážu zajet dobré jízdy, a to se mi potvrdilo. Je to trochu splněný sen a milník, který jsem chtěl v kariéře dokázat. Navíc tady v Troji, kde se atmosféra dá srovnat s mistrovstvím světa.
Dolehlo k vám skandování fanoušků v cíli?
Slyšel jsem ho v průběhu celého finále, nejen u českých závodníků, ale celého startovního pole. Tady je to specifické tím, že diváci sedí blízko trati, mají tam obrovské reklamní bannery, do nichž se dá dobře bouchat, takže je to intenzivní.
Do finále jste jel jako poslední. Věděl jste na startu, že když zopakujete výkon z kvalifikace, zvítězíte?
Vůbec jsem časy neznal. Zaslechl jsem, že někdo jel kolem sto sekund a byl na druhém nebo třetím místě, tak jsem si říkal, že se to úplně neposunulo. Ale jinak jsem byl dost daleko, abych neslyšel ani moderátory Dana Stacha s Mírou Lencem. I když jel Jířa Prskavec, tak se ten hluk odrážel od druhého břehu, já se snažil radši držet co nejdál.
Dosavadní průběh sezony vám mohl dodat sebedůvěru. I když jste měl vyjetou reprezentaci díky medaili z mistrovství světa, vyhrál jste tři nominační závody, pak jste byl třetí na úvodním Světovém poháru v Tacenu… Jak se ladí taková forma?
Myslím, že to je dopad dlouhodobého tréninku, pořád jsme v přípravě hlavně směrem k mistrovství světa, které nás čeká v červenci v Oklahomě. Mě baví trénovat i závodit a pak to jde samo.
Přitom jste po loňské sezoně měnil kouče, když si Jan Vondra dal na rok od trénování pauzu a nahradil ho bývalý mistr světa Ondřej Tunka. Co se pro vás změnilo?
Příprava je podobná, jen jsme změnili posilovnu. Zjistili jsme, že nemá smysl dělat nějaký kulturistický trénink, spíš jsme ubrali váhy a přešli do větší dynamiky. Jinak je to všechno stejné, příprava je založena na silovém tréninku s nižší intenzitou a hodně času stráveného na vodě.
Dan Stach při vyhlášení mluvil o tom, že dříve jste jezdil až moc agresivně a časem si srovnal, kdy má smysl riskovat a kdy přidat na jistotě. Souhlasíte?
Má pravdu, on to má nakoukané skoro nejvíc, a co řekne Dan, je skoro svaté. (úsměv) Je to proces asi u každého sportovce. V hlavě si srovná, čeho a jakým způsobem chce dosáhnout. Nebyl jsem výjimkou, musel jsem si najít klid v tom závodění.
Dodává vám klid právě i trenér Tunka? Jako závodník patřil mezi vyhlášené flegmatiky.
Určitě, klid je jeho předností. Ten flegmatismus se ho drží stejně jako tehdy, když byl závodník.
Kajakář Jakub Krejčí oslavuje vítězství po finále Světového poháru v Praze.
Navíc se osvědčil jako nosič kalhot…
To je pravda. Doufám, že ho teď budu posílat pro kalhoty pravidelně, snad k tomu bude důvod. (úsměv)
Ještě vás v Troji čeká v neděli kayakcross, jak budete po emotivním zážitku nabírat síly?
Mám na to celý volný den, abych v neděli nastoupil v co nejlepší formě. V sobotu se půjdu podívat a fandit našim singlířům a kanoistkám, k večeru máme trénink.
