Článek
„Kdyby mi to někdo řekl před závodem, moc bych nevěřila,“ neskrývala. Její psychika dostávala v Bratislavě zabrat, ještě půlhodinu před semifinále plakala. Na šampionátech do 23 let v průběhu sezony totiž na vytouženou medaili nedosáhla. „A ztratila jsem trochu sebevědomí, trenér měl se mnou co dělat. Vedli jsme dlouhé rozhovory,“ přiznávala.
Kouč Michal Buchtel spolu s jejím tatínkem Vladislavem tak na poslední chvíli před semifinále dostávali Galuškovou do psychické pohody. „Nakonec se povedlo a mohla jsem jet s klidnou hlavou. Až jsme si dělali srandu, že to budeme praktikovat častěji,“ usmívala se.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Postupem měla částečně splněno, slzy se před finále neopakovaly. „Jednou denně brečet stačí,“ vtipkovala.
Na uši nasadila sluchátka, do nichž pustila svižnější rytmy, přijímala gratulace, pozdravila přítele i tatínka a promýšlela finálovou jízdu, v níž ji hnala početná česká výprava. „Ráda jezdím v takovém randálu. Jako byste si pustili oblíbenou písničku, motivuje vás to jet ještě rychleji,“ líčila.
Ve finále skutečně jela ještě rychleji než v semifinále, byť s jedním šťouchem. A sluníčko vytetované nad jejím pravým kotníkem korespondovalo jak s bratislavským počasím, tak i její náladou.
Udělala povedenou tečku za pestrou sezonou, během níž si užila třeba i roli předjezdkyně v olympijském Tokiu, byť úplně poslední závod přijde v neděli při extrémním slalomu.
„Já jsem takový nekonfliktní typ, nerada bych někomu ublížila a nerada bych, aby někdo ublížil mně. Takže hlavní cíl bude dojet zdravá,“ pousmála se.
Ani po návratu do Prahy se na dovolenou chystat nemůže, čekají jí školní povinností na ČVUT, kde směřuje k profesi dopravní pilotky. „Máme dovolené jen dvě absence, teď už jsem si vybrala jednu a semestr končí v lednu. Tak budu muset vypustit i nějaká soustředění a dávat bacha, abych neonemocněla,“ plánuje.
