Článek
Při kempu v Londýně, kam vás s Jiřím Prskavcem Britové pozvali, jste si mohl jízdy trénovat i s Joem Clarkem, dvojnásobným mistrem světa v této disciplíně…
Byli jsme na kanále jen tři, což bylo super. Normálně tam stojí trénink patnáct tisíc, tak jsem si říkal, že mám trénink za pět tisíc. (úsměv) Postavili jsme krosové brány, jezdili na čas, zkoušeli průjezdy. V Troji, když projedeme pár branek, musíme z vody a jít nahoru, což stojí dost sil, jak je loď dvakrát tak těžká. Tady jsme vyjížděli zpátky výtahem. Bylo dobré vidět, jak na tu disciplínu myslí a specializují se. Ale zároveň je znát, jak je nevyzpytatelná. Sice se dá naučit, co dělat v různých situacích, ale je tam hodně improvizace. Joe také sice vyhrál dvakrát mistrovství světa, ale ve Světovém poháru tolik nevítězil.
Disciplína má i řadu odpůrců, co na ní baví vás?
Je to něco jiného. Jířa (Prskavec) začal jezdit na singlkanoi a nechce jezdit kros, což naprosto chápu. Ale tady se také můžu naučit a zkoušet nové věci a ty tréninky mě baví. Stejně tak progres, kdy první průjezd je třeba na nic a druhý nebo třetí už je lepší. A v krosu nemusím řešit překážky a ostatní závodníky, můžu do nich bouchnout a nebát se o loď…
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jen riziko zranění je větší. Co vám říkají vaši nejbližší?
Hlavně ať se nezraním, to mi říkají manželka i maminka. Sám se nechci zranit, slalom je priorita, především přes něj vede cesta na olympiádu.
Pro krosové specialisty jsou celosvětově jen tři místa, o něž se pojede za rok v Praze.
Kros chci jezdit, baví mě, ale hlavní je nejít do kontaktu na sto procent, abych neohrozil závody ve slalomu. Takže se budu snažit plnit přání maminky a manželky. (úsměv)
