Článek
Předloni v rumunském Otopeni prožívala nejhezčí chvíle dosavadní kariéry. Na cestě za bronzem na dvousetmetrové trati dvakrát vylepšila český rekord a svůj návrat po operaci arytmie srdce a problémech se zrakem ozdobila bronzem.
„Byl to silný zážitek, moje první medaile. Vytoužená, několikrát mi unikla. Na ten závod nikdy nezapomenu,“ ohlíží se o dva roky zpět. „V krátkém bazénu jsem byla vždycky silná, na tenhle povedený závod si vzpomenu a doufám, že budu silná i teď,“ říká s výhledem na šampionát, který startuje v úterý.
Od té doby se její medailová sbírka ještě rozrostla, v olympijském roce 2024 se stala v Bělehradě dokonce evropskou šampionkou v padesátimetrovém bazénu. Teď ale poprvé jede na velkou akci v pozici medailové obhájkyně.
„Cítím to já i okolí. I když se na to snažím nemyslet, tlak na sebe trošku cítím, abych přivezla medaili znovu,“ připouští. Sama se cítí dobře, o soupeřkách ale úmyslně přehled nemá.
„Nechci koukat, jak kdo plave. To, že někdo byl rychlý před měsícem, neznamená, že poplave rychle na šampionátu. Navíc já jsem také v sezoně zrychlovala a v tréninku to vypadá fajn,“ pochvaluje si svěřenkyně Jana Kreníka, která má v plánu starty na všech třech prsařských distancích.
„Jsem ráda, že dvoustovku nemám první den a padesátka je na konci. Na stovce asi o medaili bojovat nebudu, i když by to bylo hezké, ty časy jsou tam mnohem výš. Hlavní je pro mě dvoustovka,“ má jasno Horská, nejzkušenější členka omlazeného týmu.
„Je pravda, že věkový rozdíl už je tam i přes deset let,“ usmívá se v narážce třeba na sedmnáctiletého talentovaného mladíka Jana Foltýna.
„Mentalita mladších je trochu jiná, ale myslím, že se tým dokáže semknout a čím dříve ti mladí plavci zkušenosti nasbírají, tím dřív je budou moct zužitkovat,“ říká na adresu čtrnáctičlenné české výpravy Horská, kterou v Lublinu poženou i její rodiče.
