Článek
Jakube, vyhrát druhý závod Světového poháru ve třech dnech, navíc doma a po boku krajana… Mohlo to být vůbec lepší?
Krejčí: Je to úplně skvělé. Já bych to pořadí na prvních dvou místech klidně bral i obráceně.
Přindiš: Tak jsi mohl zpomalit! (úsměv)
Krejčí: Odstup byl moc velký, to už by bylo okaté. (úsměv) Já Vítkovi říkal na startu, že už máme jistotu, že aspoň jeden z nás bude mít medaili.
Přindiš: A já Kubovi odpovídal: Dobře, ale pojďme udělat všechno pro to, ať máme medaile oba. A že to vyšlo na první dvě místa, je paráda.
Vy jste, Jakube, do pátku nevyhrál ani jeden závod Světového poháru, teď hned dva…
Krejčí: O tom jsem ani nesnil. Věřil jsem si na slalom a že se mi to povede i teď v sobotu v kayakcrossu…
Přindiš: Je neděle…
Krejčí: No, vidíte, asi takhle se cítím. (směje se)
Proběhla před finále i nějaká debata o taktice?
Přindiš: Mně přijde, že se strašně nevyplácí taktizovat a říct si, že jeden pojede tak jako v rozjížďce předtím. Já do poslední chvíle nevěděl, kdo kam pojede, to rozhodování se mění. Teď to bylo otevřenější, Kuba jel sám, já v podstatě taky. Kluci se ve vedlejší brance prali, Francouz Madore nám v cíli říkal, že nechápe, proč do něj Hočevar tak šel, jinak jsme se všichni sjeli a závod mohl vypadat jinak. Vlastně jim můžeme poděkovat, že se tam poškádlili a my to měli otevřené.
Ani při jízdě asi nejde myslet na to, že vedle vás jede krajan a trochu ho šetřit.
Přindiš: My právě doufali, že kluci vedle by se mohli prát o první branku. Kuba měl parádní start, já si mohl trochu odpočinout na vlně. Na konci jsem nešel do Kuby, abychom si to zbytečně nekomplikovali, to byl i důvod úspěchu.
Krejčí: Věděl jsem, že když se povede start, zařadíme se za sebe. Já Vítka za sebou cítil, jakmile někdo jede na vlně za vámi, té vedoucí lodi to naopak dře a nejede to. Ale jinak jsme individuální sport a jedeme za sebe. Jen je potom cennější, když se nám to povede oběma.
Vítku, vy si užíváte návrat na pódium o to víc, že loni jste se do reprezentace neprobojoval?
Přindiš: Určitě, zvlášť po pátečním závodě na kajaku, který se mi nevydařil. Bylo to z mé strany takové unylé, ještě přišla chyba, která mě stála finále. Dneska už jsem divákům předvedl, co jsem chtěl. I když ve čtvrtfinále jsem měl namále, když jsem dojel třetí, ale Australan už mi v cíli hlásil, že asi dostane fault (chybný průjezd), tak jsem věřil, že to klapne. A finále bylo spíš za odměnu pro mě i diváky, že jsme si to každý mohli sjet sami a soustředit se na sebe.
Jak vás těší, že v 37 letech dokážete zatápět téměř o generaci mladším soupeřům?
Přindiš: Je to pro mě dobrá vizitka, nevím, jak pro kluky. (úsměv) Ukázalo se, že jsem přes zimu s Pavlem Kubričanem zapracoval na dynamice a rychlosti, i když ta logicky s věkem odchází. Je fyzicky hodně náročné kombinovat obě disciplíny, dlouhodobě to směřuje ke specializaci. Jsem rád, že mladším klukům umím konkurovat.
Kayakcross občas dost bolí a o kolize není nouze, přesvědčila se ve čtvrtfinále Tereza KneblováVideo: Sport.cz
Kayakcross je drsná disciplína. Tereza Kneblová inkasovala úder lodí soupeřky do tváře, Olga Samková dokonce skončila s poraněnými kotníky v sanitce. Máte v hlavě nějakou záklopku, nebo jdete do závodu hlava nehlava?
Krejčí: Musí se jet hlava nehlava a moc nad tím nepřemýšlet. Jakmile se začnete bát o zdraví, nepůjdete do těch soubojů tak, jak byste normálně šli.
Jasným vrcholem sezony je mistrovství světa v Oklahomě. Jaký máte program s ohledem třeba na třetí Světový pohár v Augsburgu za týden?
Přindiš: Dneska si odpočinu, na pondělí už mám plánovaný první trénink. Před odletem do Ameriky mě čeká třítýdenní blok a pak Amerika. To je pro mě hlavní cíl, takže Augsburg vynechávám a chci se soustředit na trénink.
Krejčí: Já v pondělí v deset dopoledne odjíždím do Augsburgu. Snad si předtím ještě stihnu zajít do posilovny, aby forma gradovala. (úsměv)
