Článek
Na loňském mistrovství světa byl na dvoustovce šestý, na letošním evropském šampionátu v Paříži už se blýskl výkonem, který by na předchozí olympiádě bral stříbro. Nejen o svém restartu vyprávěl pro Sport.cz u bazénu na pražském Strahově.
Z mistrovství Evropy jste se vrátil před dvěma týdny a už jste opět v bazénu. Čekal bych po sezoně delší volno…
Ještě do vody nejdu, až koncem týdne, ale zimní sezona se blíží a není moc dlouhá, tak není na co čekat. Příští rok po mistrovství světa před olympijskou sezonou si asi dám delší pauzu, mám zkušenost, že po měsíčním volnu na jaře jsem psychicky odpočatý a plavalo se mi hodně dobře. Teď jsem si užil volno bez plavání, nechybělo mi, ale už se zase začínám těšit, což je dobré znamení.
Těšíte se víc, když se daří, než třeba před dvěma lety, kdy jste formu hledal?
Unavený po sezoně je člověk vždy, ale když jsem měl dobré výkony, jsem povzbuzený do další sezony, baví mě plavat.
Předtím už vás ani tolik nebavilo?
Bavilo mě vždycky. Ale když se vám daří, vždycky se plave líp. Máte pocit, že všechna práce, kterou děláte, nese ovoce, za něco stojí. Pak máte chuť o to víc makat. Navíc jsem hodně věcí změnil. To, jak trénuju, kolektiv… To vše mě nakoplo a strašně mě to baví, zaměřuju se na detaily a těším se, až se budu moct zase dál posouvat.
Přešel jste do skupiny Toma Rushtona k Barboře Seemanové, máte nového mentálního kouče, víc řešíte stravu, zesílil jste. Změny přicházely postupně, nebo jste si v jeden moment řekl, že je třeba udělat rázný krok, aby vaše kariéra opět stoupala?
Poté, co jsem se nekvalifikoval na olympiádu do Paříže, řekl jsem si, že takhle už to nefunguje a chci udělat nějakou změnu. Přišel nový trenér plavání, v posilovně, výživový poradce, mentální kouč… Chvíli trvalo, než jsme všechno sladili, získal jsem nějaké sebevědomí a po těch dvou letech už si všechno hezky sedlo. Našli jsme věci, které mi vyhovují, posouvají mě a věřím, že směrem k další olympiádě vím, co dělat a na čem pracovat.
Kouč Rushton, jehož manželka Simona sbírala úspěchy pod jmény Baumrtová a Kubová, celý tým zaštiťuje a pomohl vám ho sestavit, nebo to bylo na vás?
On do těch věcí moc nemluví. Je s těmi jednotlivými články v kontaktu, zajímá se o ně, ale neříká mi, co mám dělat. Kondičního kouče jsem chtěl mít v Pardubicích, abych s ním mohl denně pracovat, mentální kouč i výživový poradce pracují s reprezentací. Zkoušel jsem jednoho mentálního kouče už dřív, ale v té době jsem necítil, že by mi to pomáhalo, teď jsme si sedli i lidsky a už si moc nedovedu představit, že bychom nespolupracovali.
Pomůže vám mentální kouč Jakub Hrubeš i při závodech, nebo jde hlavně o dlouhodobější proces?
Teď byl s námi i na mistrovství Evropy, tak jsme byli hodně v kontaktu, ale spíš jsme hodnotili pocity po závodech. Před nimi se tolik snažím moc nerozpytlovat, spíš se soustředím na sebe a důležitější je ta dlouhodobější práce v průběhu roku.
Vy jste doma v Pardubicích, Rushtonovi mají základnu v Chomutově, Seemanová v Praze. Jak skládáte tréninky?
Tuhle sezonu jsme strávili hodně času na soustředěních, kde uděláme nejvíc práce. Mám tam videoanalytičku, fyzio, jídlo, hotel, člověk nemusí nic řešit. Jinak trénuju většinu času u nás, ale z Pardubic není Praha daleko, takže jsme se s Bárou často domlouvali a trénovali spolu. Vždycky je lepší mít parťáka, než naplavávat kilometry sám.
Se Seemanovou jste měli sázku, jestli budete v sezoně rychlejší vy na dvoustovce znakem, nebo ona kraulem. Je podobné sázení a hecování běžnou součástí života skupiny?
Nesázíme se pořád, ale závodíme spolu. Na každém tréninku, kdy plaveme nějakou těžší sérii, si počítáme skóre v průběhu sezony, kdo koho kolikrát porazil. Je to dobré zpestření, a když se vám třeba tolik nechce nebo jste unavení a druhý plave dobře, nechcete ho nechat vyhrát.
Vy jste na mistrovství Evropy plaval finále i v polohovém závodě. Jak v tréninku dělíte čas mezi jednotlivé styly? Dominuje znak?
Nejvíc času je kraul, kterým se rozplavávám, vyplavávám, plavu aerobní série. Ale v závodním tempu nebo naplno je to většinu času znak. Letos jsem tedy zakomponoval i další styly, takže z 90 procent znaku se stalo 70 a zbytek ty ostatní. A byli jsme na Mallorce na soustředění a já nerad plavu znak venku. Tak jsme se domluvili s Tomem, že budu trénovat polohovku a pak z toho byl na mistrovství republiky český rekord.
Znak plavete venku nerad kvůli orientaci?
Přesně tak. Trochu se motám, bourám do dráhy. Když vám k tomu svítí do očí, orientuje se těžko. A stalo se, že jsem do dráhy strčil prsty nebo si odřel záda. Přemýšlíte, jak nenabourat, místo abyste se soustředil na plavání. Teď na kempu v Šamoríně jsme si vzali lano a natáhli jsme ho nad bazén, abych plaval rovně, protože před Evropou jsem se nechtěl rozptylovat.
Na olympiádě v Los Angeles se bude plavat na SoFi Stadium, který se stane největším plaveckým areálem na světě. Takže si budete muset na otevřený bazén asi zvykat.
Ještě úplně nevím, jak bude vypadat, protože sice bude otevřený, ale má na něm být nějaká konstrukce, což je lepší. Ale pokud by byl úplně otevřený, určitě bychom se na to museli zaměřit, aby tím výkon nebyl ovlivněn.
K olympiádě směřujete. Jak povzbudivý je fakt, že váš čas ze semifinále dvoustovky znak na mistrovství Evropy by bral na hrách stříbro?
Určitě je to super povzbuzení, byl jsem nadšený, když jsem to viděl. Na druhou stranu mě drží nohama na zemi, že všichni plavou strašně rychle. Sice bych byl na olympiádě druhý, ale na Evropě jsem skončil pátý, tak je vidět, jak se to posouvá. Ale ve znaku je Evropa hodně silná, tak jsem rád, že si tu konkurenci můžu vyzkoušet a vím, na čem makat.
Jan Čejka v semifinále na 200 metrů polohově na ME v Paříži.
Je povzbuzením i to, jak se daří celému českému plavání? Ať už vaší skupině, či mistru Evropy na padesátce znak Miroslavu Knedlovi, jenž studuje v USA…
Určitě. Máme v týmu skvělou atmosféru, na akcích se nám daří. Pro nás všechny je super, když mají Bára i Míra medaile, přicházejí noví mladí kluci jako Honza Foltýn… Dostaneme se víc do povědomí, což může přinést větší popularitu i lepší podmínky.
Ty jsou dál pro české plavání limitem, bazénů či aspoň drah pro závodní plavání je málo.
Určitě. Pořád bojujeme s tím, že nemáme bazén pro výkonnostní sport, jsou dělané spíše pro veřejnost a kolikrát v časech, které by pro nás byly nejlepší, nám dráhy nemůžou dát. Kdyby v Česku vyrostl jeden bazén jen pro trénink vrcholového sportu, bylo by to skvělé. Tak třeba i ty naše výkony přispějí k tomu, že se to jednou povede, aspoň pro další generaci…
