Článek
Její dědeček je Řek a řečtinu ovládá i její otec. Ona sama umí jen pár základních slovíček, ale duel proti Jihoevropankám byl pro Koulisiani přeci jen něčím ozvláštněný. O motivaci měla postaráno mimo jiné také proto, že ji z hlediště podporovala rodina. „Měla jsem tu hodně příbuzných, ale kolik přesně, to vám neřeknu,“ usmívala se autorka 14 bodů, z nichž hned pět přišlo díky bloku nad sítí.
Jsou pro vás utkání s Řeckem o něco prestižnější?
Ano, ale já to do jisté míry tolik nevnímám. Pro mého dědečka je to asi pikantnější, ale věřím, že celá moje rodina fandila nám.
V Brně jste si zahrála po třech letech a povzbuzovalo vás tři a půl tisíce fanoušků. Jak jste atmosféru vnímala na palubovce?
Už jen samotný nástup byl krásný. Měla jsem husinu a slzy v očích. Fakt byl dojemný. Návrat do Brna je pro mě speciální. Je krásné znovu okusit atmosféru, která byla ještě hezčí než dřív v Králově Poli.
Cítíte se být součástí volejbalové horečky?
Je to úžasný pocit. Abych řekla pravdu, nemám slov. Je čest tady být a sdílet to s holkami, trenérem a celkově se všemi lidmi kolem týmu. Domácí šampionát se nedá s ničím porovnat. Člověk to jen tak nezažije a ne každému se to poštěstí.
Jaký byl první zápas domácího šampionátu?
Určitě trochu nervózní, ale to je asi pochopitelné. Všichni jsme měli velká očekávání. Stres a tlak tam byly, ale jsem na nás pyšná, jak jsme to zvládli a rozjeli od začátku. Po prvním bodu to z nás opadlo, jeli jsme na vlně.
Ve druhé sadě jste se dostali do potíží. Zúročili jste poté zkušenosti získané v Lize národů?
Jsme mnohem zkušenější a podobný průběh zápasu už nás, věřím, nemůže rozhodit. Už jsme si prošli těžkými duely, kdy nás soupeř dostával pod tlak. Je fajn, že jsme to ustáli. Řekyně nám nedaly nic zadarmo. Tento turnaj je výběrem těch nejlepších v Evropě a je dobře, že jsme se prohraným setem nenechali ovlivnit a bojovali dál.
