Článek
Mikyska do cíle dojížděl jako 26., ale diváci mu nachystali velkolepé přivítání. I jako odměnu za předchozí závody, v nichž se třiadvacetiletý biatlonista prodral i do elitní světové desítky. „Trochu jsem si tu poklonu chystal, protože atmosféra byla neskutečná a já chtěl lidem aspoň poděkovat,“ vyprávěl po závodech.
Na Krčmářovi, jenž skončil o dvě příčky výše, bylo znát po loučení lehké dojetí. „Je mi trochu líto, že to tady končí, protože to, co tady předváděli diváci, bylo neuvěřitelné. Budu si to pamatovat do konce života. Věřím, že to není naposledy a na Světových pohárech bude atmosféra podobná,“ doufá s výhledem už třeba na příští zimu.
Zatímco Mikyska přišel o lepší výsledek na trati, Krčmář na střelnici. „Už když jsem se probudil, cítil jsem, že to nebude úplně ono,“ přiznával Mikyska, že únava se nasčítala a projevila se dlouhá tréninková pauza po loňském zranění kolene. Kvůli němu možná vynechá i závěrečné díly Světového poháru v zámoří.
„Já bych chtěl závodit, ale záleží i na trenérech, jestli nebude lepší si dát pauzu. Já to necítím, ale třeba náš fyzioterapeut Roman Karpíšek říká, že někdy stojím trochu přidřeple a tu nohu úplně nepropnu,“ popisoval Mikyska.
Krčmář se zase během většiny mistrovství světa nepotkal s přesnou muškou. „Co se týče fyzických sil, byl to jeden z nejlepších šampionátů. Ale chyběly závody s čistou střelbou, které jsem měl roky zpátky. Není to, že bych najednou neuměl střílet, ale čisté závody mi chybí, s nimi by to bylo mnohem veselejší,“ uvědomoval si.
