Článek
Když se Krčmář vracel z letošní olympiády, sám sebe se v nadsázce ptal, zda poslední tři zastávky Světového poháru mu ještě vůbec dávají smysl.
„Už jsem byl psychicky hodně špatný z toho, že od začátku listopadu do konce března jsem byl doma asi tak dva, maximálně tři týdny. Člověk je fakt hodně rozcestovaný a už jsem to nesl těžce. Navíc po olympiádě z vás spadne ten tlak a tíha. Když to řeknu blbě, říkal jsem si, že chci být už spíš doma,“ připustil stříbrný medailista ze sprintu z olympiády v Pchjongčchangu.
Bude pokračovat i v další sezoně? Tahle otázka u něj po příjezdu z Her v Miláně a Cortině rezonovala. „První dva dny jsem to doma řešil s manželkou. V průběhu dne jsme to téma otevírali, bavili jsme se o různých věcech, jak by to mohlo fungovat a podobně,“ nastínil průběh rozhodovacího procesu, ve kterém mu manželka dala zelenou k dalšímu závodění.
„Ale aby to neznělo úplně blbě, není to tak, že mi to manželka dovolila. Spíš jsem chtěl znát její názor a pohled na věc. Hlavně jsem chtěl mít klid, že když budu někde pryč, tak vím, že mě doma podporují a ne že jsou naštvaní, že někam odjíždím,“ řekl Krčmář, jehož synovi Viktorovi budou čtyři roky a dceři Tamaře dva.
„Ale zároveň šlo i o mě, jestli mám motivaci tohle ještě podstupovat. Kdybych ji neměl, na přípravu se netěšil, už bych do toho nešel. Protože to je vlastně úplně prvotní a nejdůležitější, uvnitř sebe cítit, že to opravdu chcete dělat a přinést tomu oběť. Jestli jsem schopen zase tomu dát těch sto procent. Rozhodně bych to nechtěl dělat tak, že budu někde jen dojíždět… Furt mám motivaci se zlepšovat a pracovat na sobě. A když mám podporu doma, je to o to jednodušší,“ konstatoval Krčmář, dvacátý muž v konečném pořadí Světového poháru.
Hned poté zavolal sportovnímu řediteli Ondřeji Rybářovi, se kterým absolvoval v uvozovkách pracovní pohovor. „Myslím si, že si mě i docela proklepl. Dával mi otázky typu, jak bych to viděl a cítil, kdybych už nesportoval. Nahazoval udičku, že si člověk zase může čichnout k jinému světu. Ale myslím si, že ani tohle mě nezlomilo, i on mi pak na konci řekl, ať pokračuju, že jsem dobře nastavený. Tohle pro mě bylo také důležité,“ přiznal rodák z Vrchlabí.
„Prozradím, že Ondra zmiňoval, že tady jsou už i mladí kluci. To jsem mu říkal, ať se podívá na poslední dvě vrcholné akce. Když to řeknu blbě, kdyby tam nebyl Krčmář, tak tam nemáme umístění do patnáctky… Furt cítím, že týmu mám jako sportovec co přinést. Kdybych byl v tuhle chvíli v pozici čtvrtého nebo pátého člena týmu nebo někde níž, tak bych asi skončil. To říkám na rovinu,“ pověděl Krčmář s tím, že se ovšem klidně může stát, že v příští sezoně bude jezdit ve stínu mladších. „Potenciál na to mají,“ dodal.
Se sportovním ředitelem se dohodl, že v případě potřeby vynechá nějaká vedlejší soustředění a místo toho by se připravoval v domácích podmínkách. Stěžejní kempy však s reprezentací absolvuje všechny. „Našli jsme průsečíky, víceméně tam nebyl žádný třecí bod nebo něco, co by nemělo fungovat. Navíc si myslím, že s trenéry jsme v tomhle ohledu na stejné vlně. Tréninkové filosofii věřím. Víme, že nebudu vymýšlet žádné skopičiny, a že se u nich o to můžu opřít,“ naznačil Krčmář.
Bude následující sezona už ta poslední? „Když jsem se ptal Lukase Hofera (36letého italského biatlonisty), jestli pokračuje, říkal mi, že ano. Ale bavili jsme se, že rok nebo tři roky nám nedávají smysl, že většinou to jsou dva nebo čtyři. Co udělali bratři Boeové - skončit uprostřed něčeho - by nám přišlo zvláštní. Ale zároveň jsem mu říkal, že v tuhle chvíli to mám na rok a pak tam bude spousta hodnotících procesů, jak všechno proběhne, jestli změna, kterou uděláme, je pro mě únosná, jestli mně pomůže, a podle toho se uvidí. Takže nechci dopředu říkat rok nebo dva, ale myslím, že v průběhu přijdou odpovědi a uvidíme,“ uzavřel Krčmář.
