Hlavní obsah

Nechci, aby se můj palec probíral jako Jágrův malíček, směje se Koukalová. A prozrazuje, jak hřeší

Hochfilzen/Praha

Dobře ví, co od ní čeští fanoušci na dnes začínajícím mistrovství světa v biatlonu očekávají. Sama Gabriela Koukalová ale o medailích v Hochfilzenu mluvit nechce a spíš je v šoku z toho, jaký poprask doma způsobila zpráva o tom, že musela těsně před šampionátem kvůli zanícené třísce v palci pravé ruky podstoupit drobný chirurgický zákrok.

Foto: Matthias Schrader, ČTK/AP

Gabriela Koukalová je největší českou hvězdou na biatlonovém MS v Hochfilzenu

Článek

Jak moc ten prst bolí?

Každý den je to lepší, pečlivě si ránu leduju. Pomáhají i hojivé masti, ale já bych si nejradši celou tu lapálii s třískou nechala pro sebe, jenže trenér Vítek to pustil do médií. Alespoň teď už lidi vědí, jak vznikla jeho přezdívka Bleky. Prostě občas zbytečně blekotá... (úsměv)

Nicméně trochu limitující ta ranka na prstu pro vás asi je, nebo ne?

Je na takovém blbém místě, které odírá poutko od hole, ale máme šikovného doktůrka a já dokážu závodit i přes bolest, stejně nemám na výběr. Navíc když si člověk stoupne na start, tak už nic jiného nevnímá a jenom se soustředí, aby rychle běžel a dobře střílel.

Takže o třísce už ani slovo?

Připadám si jako jantar, že se to všechno takhle nafouklo. Nechtěla bych, aby se můj palec řešil celé mistrovství jako Jágrův malíček (zranění hvězdy při cestě hokejistů za zlatem na MS 2005 – pozn. aut.) Kdyby všechny bolístky našich životů bolely jako moje tříska, byla by to na světě lambada!

Dokážete pár hodin před úvodním vystoupením na šampionátu odhadnout formu?

Ráda bych, jenže jsem tři týdny trénovala ve vysoké nadmořské výšce v Anterselvě prakticky sama jen s Evičkou Puskarčíkovou a nemám srovnání. Jak jsme teď sjely níž, věřím, že to bude lehčí. Dobrý pocit se ale musí dostavit až se závody, takže počkám po mixu.

Před rokem jste při mistrovství světa na Holmenkollenu skončila dvakrát čtvrtá. Myslíte teď hodně na zisk medaile?

Vpředu to bude jistě našlapané a já tam chci patřit. Myslet ale každý závod na to, že chci, aby to medailově cinklo, tak by mě to zbytečně svázalo až tak, že nedojedu ani do desítky. Biatlon je hodně o hlavě a uspěje jenom ten, kdo na sebe nepustí velký tlak. Slíbit lidem můžu to, že ze sebe vymáčknu maximum, a chci mít čisté svědomí, že jsem na trati i na střelnici nechala všechno.

Mohlo by vám pomoct, že jste v Hochfilzenu trénovala i individuálně po Vánocích?

Snažila jsem se to tady co nejvíc najet. Ale jak to není až tak profilově náročné, narůstá počet holek, které tady můžou uspět. Stabilní by měl být i vítr na střelnici, takže očekávám hodně čistých položek a bude to celé vyžadovat pevné nervy. Pro mě je až s podivem, jak právě na mistrovství světa všichni přicestují ve skvělé formě a vyskočí tu spousta závodnic, o nichž celou sezónu moc neslyšíte.

Jako aktuálně druhá žena Světového poháru se nevyhnete roli favoritky.

Dala jsem si letos mistrovství světa jako hlavní cíl, takže by teď asi měly přijít moje dny. Důležité bude udržet si koncentraci a takovou vnitřní pohodu. Snažím se o to i maličkostmi, třeba i tím, že jsem si teď v Anterselvě dopřála smažák a určitě mi to prospělo víc než něco ultra fit, co by mně nechutnalo.

Jídlem často hřešíte?

Snažím se jíst především pestře a zdravě. Když ale cítím velký výdej energie, tak nevidím důvod, proč si trochu nedopřát. Hlavně sladkému prostě neodolám. Pro mě je ale důležité najít si radost ve všem, co dělám. Užívám si, když svítí sluníčko, když můžu něco namalovat, potkám prima lidi. Tuhle sezónu jsem si zvykla i na tréninku dávat si malé výzvy, a když je splním, mám dobrou náladu a odměním se třeba masáží nebo tím sladkým, na kterém někdy prostě ujíždím.

Reklama

Související témata: